Dávná historie pavučiny
Už v druhohorní křídě stavěli pavouci podobné pavučiny, jaké si dělají dodnes. Dokládá to nález zbytku pavučiny v kusu jantaru starém 110 milionů roků. Všichni pravěcí i dnešní pavoučí stavitelé důmyslných sítí přitom vzešli z jednoho předka. Dokládá to rozbor genů pro bílkoviny pavoučího vlákna provedený u zástupců dvou čeledí pavouků.
Pavučina fascinuje přírodovědce déle než století. Některá vlákna jsou desetkrát tenčí než lidský vlas a lehčí než bavlna. Přitom jsou pětkrát pevnější než stejně silný ocelový drátek a třikrát odolnější než kevlar, z něhož se vyrábějí neprůstřelné vesty. Pokud bychom vyrobili pavučinu o síle běžné zahradní hadice, unesla by na každém konci plně naložený tryskový letoun Boeing 747.
Pavouci vyrábějí široký sortiment pavučin. Při pádu za sebou táhnou mechanicky vysoce odolné, pružně a tvarově stálé "záchranné lano". Svá vajíčka balí do úplně jiné pavučiny, která je vysoce prodyšná, vodoodpudivá a navíc ničí bakterie.
Pavouci vyrábějí pavučiny už hodně dlouho. Nejnovější nález ze Španělska popsaný španělskými a americkými vědci v časopise Science dokládá, že pavouci snovali sítě podobné dnešním už před 110 miliony roků. V kusu jantaru pocházejícím z období křídy našli vědci kus pavučiny s vlákny opatřenými kapičkami lepkavého sekretu. Takové sítě si dodnes splétají například naši křižáci.
V jantaru se uchovala dokonce i kořist druhohorního pavouka. Na vláknech sítě ulpěla noha lumka, roztoč a malá muška. To potvrzuje, že pavouci už v pravěku lovili především létavý hmyz a zřejmě významnou měrou formovali jeho evoluci. Na aktuální hrozbu pavoučích pastí musel veškerý ohrožený hmyz nějak reagovat.
Vědci nevylučovali ani možnost, že pavouci vynalezli lovecké pavučinové sítě hned dvakrát. Pavouci z čeledi Aranoidea, kam patří i naši křižáci, vyrábějí síť s vlákny opatřenými kapkami lepkavého sekretu. Jejich příbuzní z čeledi Deinopoidea, k nimiž se řadí například pakřižáci rodu Uloborus, mají vlákna suchá a kořist lapají na principu "suchého zipu". Dva různé principy lovecké sítě mohou být dědictvím po dvou různých zakladatelích pavoučích loveckých "rodů".
Tým biologů z University of California v Riverside vedený Cheryl Hayashiovou prostudoval dědičnou informaci z buněk snovacích žláz obou skupin pavouků. Vědci prověřili geny, které jsou aktivní při syntéze bílkovin pavučiny. Následně Hayashiová a její kolegyně Jessica Garbová, Teresa DiMaurová a Victoria Voová porovnaly vnitřní stavbu plného tuctu těchto genů u obou skupin pavouků. Dospěly k závěru, že se geny pro tvorbu pavučiny u zástupců čeledí Aranoidea a Deinopoidea nápadně podobají. To nemůže být náhoda. Tvůrci "mokrých" i "suchých" pavučin museli mít kdysi dávno společného předka, po němž geny pro stavbu pavučin zdědili. Pavučiny byly vynalezeny jen jednou a jejich dva typy jsou důsledkem následných inovací a vylepšení.
Také výsledky práce týmu Cheryl Hayashiové zveřejnil špičkový vědecký týdeník Science. Na tom je pozoruhodný fakt, že jak Teresa DiMaurová, tak i Victoria Voová zatím ještě nedokončily studia biologie. V Science, který patří k mount everestům mezi časopisy zveřejňujícími výsledky výzkumu v oboru přírodních věd, tak publikovaly část svých diplomových prací. To je na "začátečníky" bezesporu impozantní úspěch.
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka