David Šťáhlavský: Nejen na "Euromajdanu" řeší bujarý vládní mejdan

Hyperkorektní Němci by mohli zavést dvojtvar na/v Ukrajině, aby ně-kterou/kterého Ukrajinku/Ukrajince neurazili. Přitom se ukrajinské události dají vysvětlit slušně řečeno, tradičním východním nepořádkem, politickým diletantismem a lobbystickými zájmy, které zemi dovedly do stavu, kdy není z čeho brát.

Západní analytici rozebírají také vládní krizi v době zostřující se celospolečenské krize, jakoby kabinet v demisi nemohl vládnout i několik měsíců a přijímat i bez mandátu důležitá rozhodnutí. To všechno jsou totiž jevové stránky východních poměrů. Kdy premiér (a nejen on) je hlavně vykonavatelem vůle těch, kteří ho na místo dosadili. I když veřejně se skloňuje jen jméno, dnes už ex-premiéra - Mykola Azarov.

Za úvahu v tomto kontextu stojí, proč prezident tolik politicky riskoval, aby opakovaně dosadil do čela vlády člověka, jehož samotné jméno způsobuje, že nejen opozičníci vidí rudě. Azarov je tak katalyzátorem Janukovyčova současného ratingu. Azarov je i zásaditou složkou ekonomického stavu Ukrajiny.

V roce 2010 přebíral zemi s 40 miliardovým státním dluhem, dnes je to 70 miliard dolarů. K tomu, se ve státní kase krčí už jen pouhá miliarda rezerv. Sám odstoupivší premiér si ale na osobní účet připsal miliardové hodnoty v pozemcích na Krymu a nemovitostech v Rakousku. Jedno ruské přísloví říká: "Když na tah, tak pořádnej!" Když se tím ale řídí oba nejvyšší politici země, premiér i prezident, resp. jeho syn Oleksandr, pak to nemůže dopadnout dobře. Z objektivního hlediska je třeba říci, že Azarov měl dobrý vzor svého přerozdělování, jak jednou špatnou ukrajinštinou řekl, ve svých předcích… a myslel tím, své předchůdce v úřadu.

Azarov si totiž pletl nejen státní službu s krmníkem, ale také ukrajinská slova. Syn Estonce Iana Pahla a Rusky Jekatěriny Kvasnikovové si vzal prý příjmení po své ženě, která se ale za svobodna jmenovala Murljanovová. Někdo tvrdí, že si snad tedy vzal příjmení babičky. To jsou paradoxy Východu! A pak aby se v tom někdo vyznal.

Při zkoumání východní duše je třeba mít na zřeteli ještě důstojnickou čest. Podle několika, na sobě nezávislých zdrojích, se už také některým ukrajinským důstojníkům pění krev z toho, co se v zemi děje. Jmenovitě zástupce náčelníka Generálního štábu, gen-mjr. Jurij Dumanskij s oficírskou sestavou Hlavní správy kádrových stavů sepsal a rozeslal do posádek petiční archy s výzvou prezidentovi, vyhlásit výjimečný stav. Přitom nedávno ministr obrany Pavel Lebeděv přísahal, že armáda se nebude vměšovat do vývoje situace a výzvy k jejímu angažmá označil za provokaci.

Právě ale provokace jsou nedílnou součástí ukrajinského vývoje. Cílem může být právě zavedení stanného práva, které by možná situaci zklidnilo a pravděpodobně i vyřešilo. Ve hře jsou velké investice vlivných politických skupin a příjmy oligarchických struktur. Odchod Azarova není tedy vítězstvím opozičního Euromajdanu, ale snahou investorů přibrzdit rozjetý vládní mejdan a umravnit bujaré vykonavatele přerozdělování. Kdo vsadil 15 miliard dolarů proti asociační dohodě s EU, se ví. Kdo inkasuje, zjistíme při pohledu na seznam časopisu Forbes: Na 50 nejbohatších lidí z bývalého SSSR připadají jen 4 s ukrajinským pasem, dalších 53 má ruské občanství, včetně ale těch šesti narozených na Ukrajině.