Daniel Veselý: Chce-li někdo hledat Antizemana, neměl by ignorovat stesky podhradí
Situace v české společnosti připomíná zákopovou válku, v níž se na jedné straně formují semknutí Zemanovi příznivci a na druhé straně jeho poněkud nestmelení odpůrci, ač je spojuje neskrývaná nevole vůči osobě prezidenta.
Hledání ideálního prezidentského kandidáta v druhém táboře přináší nejedno úskalí v podobě roztříštěných sil a banalizace problémů obyčejného voliče. Hodlá-li Miloš Zeman v příštích prezidentských volbách znovu usilovat o úřad, o čemž prozatím můžeme jen spekulovat, bude mít silnou podporu svého disciplinovaného elektorátu zajištěnou, i kdyby provedl cokoliv.
Pochybnosti o tom, zda Zeman opět oznámí kandidaturu na Hrad, jsou přirozeně na místě.
Pravděpodobně hlavním důvodem, proč by Miloš Zeman boj o Hrad mohl vzdát, je jeho nevalný zdravotní stav a pokročilý věk. Navíc Zeman dosáhl značného zadostiučinění, když před třemi lety vytřel zrak svým soupeřům a stal se historicky prvním přímo voleným prezidentem. Odešel by tedy z Hradu takříkajíc bez ztráty kytičky a dožíval by jako nikým neporažená legenda.
Ovšem chování českého prezidenta svědčí o tom, že se stává jen lacinou karikaturou sebe sama. Kdeže jsou Zemanovy břitké bonmoty z dřívějších let, jež vystřídaly prvoplánové urážky a šestákový sexismus? Tyto a další okolnosti indikují skutečnost, že prezidentovi dochází dech a především soudnost.
Rýsuje se možný Zemanův náhradník v politologovi Petrovi Robejškovi, i když ten kandidaturu na Hrad prozatím odmítá. Robejškův deklarovaný boj proti neprůstřelným elitám, kritický postoj vůči migraci a islámu a taktéž vypjatý nacionalismus totiž skvěle rezonují mezi skalními Zemanovými fanoušky.
Lopotné hledání Antizemana
Zatímco Zemanův tábor táhne svorně za jeden provaz, situace v druhém táboře, či chcete-li, zákopu, je méně přehledná a jasná. Ačkoli Michal Horáček oficiálně oznámil kandidaturu na prezidenta až po manifestaci občanské nespokojenosti s politikou Hradu, již lze považovat za začátek jeho volební kampaně, chybí mu jednotící vize.
Jít do volebního klání s pověstí nerozvážného selfmademana, který své pohádkové bohatství nabyl díky sportovnímu sázení, a bez jasné koncepce, je žalostně málo. Podhradí znechucené Zemanovými eskapádami jen stěží zvábí Horáčkovy vzdušné zámky. Ty nemají pranic společného s problémy a potřebami obyčejného voliče.
I Horáčkova snaha vystupovat jako intelektuální Havlův pohrobek vyznívá poněkud samoúčelně. Ostatně představu, že by se Michal Horáček mohl stát hlavou státu, odmítl i přední Zemanův odpůrce Tomáš Halík.
Ten Horáčkovi vyčítá především sporné osobnostní kvality narážeje konkrétně na absenci masarykovsko-havlovské morální a intelektuální tradice. Nicméně samotná masarykovsko-havlovská tradice je v současnosti pro řadu lidí nečitelným konceptem na rozdíl od zemitě formulovaných jistot zaznívajících z Hradu.
I když Hrad získal další exponované nepřátele, kteří své znechucení z Miloše Zemana vyjádřili v pořadu Show Jana Krause, nemusí mít žádné obavy. Arogance, s jakou umělci a politikové dali průchod negativním soudům na adresu hlavy státu, nadto emocionálně až hystericky podbarveným soudům, dozajista upevnila přesvědčení Zemanových přívrženců, že jejich vůlí se pohrdá.
Hledání ideálního Antizemana tedy prozatím troskotá nejen na štěpení sil, ale i na nepochopení stesků a potřeb podhradí, za které se Miloš Zeman na oko staví, ač jemu samotnému jde výhradně o sebe sama.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
