Daniel Kroupa: Prázdniny končí, škola začíná

Nechci dnes opakovat odpovědi, kterými lze ty malé dotěry odbýt, ale upozornit na to, že jejich otázka je vážná a že odpovědní rodiče by o ní měli přemýšlet. Všeobecná povinná školní docházka nebývala vždycky samozřejmostí. Vzdělání, to opravdové vzdělání, které člověku říká, jak prožít dobrý život, děti získávaly rovněž od rodičů a zejména v kostele. Učit se znalostem a dovednostem ve škole musely pouze děti z vyšších společenských tříd, ostatní děti se učily od rodičů a jen některé později šly do učení řemeslům.

Povinnost chodit do školy pro děti ze všech společenských vrstev zavedla až Marie Terezie, protože nový způsob válčení vyžadoval kvalifikovanější vojáky. Postoj panovníků k výuce charakterizuje výrok jednoho z jejích potomků, který prý při prohlídce nové školy kdesi v Záhřebu prohlásil, že nepotřebuje, aby mu vychovávali vzdělance, ale věrné poddané. Mnozí rodiče i učitelé si myslí, že to platí dodnes. Jsou už sice svobodní, ke státu se však mnohdy chovají jako poddaní a odpovědnost za výchovu, vzdělání a výuku mu přenechávají.

Konec prázdnin je příležitostí uvědomit si, že už opravdu nejsme poddanými, ale svobodnými lidmi a že by i naše děti měly být vychovávány ke svobodě. Stačí jeden příklad: poddaný člověk se zajisté nemusí trápit tím, co si má myslet - to mu řekne vrchnost, svobodný člověk si naproti tomu musí tvořit na věci vlastní názor a podle něho jednat. Škola by mu v tom měla pomáhat.

Někdo může namítnout, že je přece věcí pedagogů vytvořit dobrou školu a rodiče udělají nejlépe, když se jim do toho nebudou plést. Jenže pedagogickým odborníkům musí napřed někdo určit cíle vzdělání, jejich věcí pak je, jak jich co nejlépe dosáhnout. Ten někdo je stát, a pokud ten stát je demokratický, jsou to jeho občané, tedy my všichni.

Demokracie vychází z předpokladu, že o každé důležité věci třeba vést diskusi a politická rozhodnutí se mají opírat o její výsledky. Pokud tedy o cílech vzdělávání nepovedeme demokratickou diskusi a nedospějeme k odpovědnému rozhodnutí, nebudeme moci dětem odpovědět na otázku, proč musí chodit do školy. Sami to nebudeme vědět.