Další zpráva z ostrova Jamese Rosse

Uskutečnili jsme terénní pobyt v lokalitě Solorina Valley vzdálené přibližně 18 km plavby průlivy Prince Gustav Channel a Herbert Sound. Po připlutí do lokality se všichni pustili do práce. Limnologická skupina, na základě zkušeností a sběrů z konce loňské expediční sezóny, uskutečnila detailní průzkum jezera provizorně nazvaného Zelené jezero. Zjistili, že dominantní složkou vegetačních nárostů na dně jezera je sinice rodu Calothrix. Na povrchu této vrstvy navíc ještě rostou zatím neurčené zelené vláknité řasy, na jejichž buněčných stěnách se vytváří vrstvička uhličitanu vápenatého. Tímto způsobem se na kamenech na dně jezera vytvářejí pevné struktury podobné stromatolitům. Podobný proces nebyl dosud v Antarktických sladkovodních jezerech popsán.

Geologická a geomorfologická skupina pokračovala v mapování reliéfu, hornin a skalního podloží severní odledněné části ostrova Jamese Rosse. Pilně odebírali vzorky hornin pro další laboratorní zpracování a specializované analýzy, které se uskuteční v ČR. Mezi hlavní zjištění patří že pohřbené ledovce kryté zvětralinami či sedimenty pokrývají velkou větší část ostrova, než se původně předpokládalo. Zároveň v letošní sezóně pokračují v průzkumu zaměřeném na vztahy vulkanické činnosti vůči zalednění v třetihorách a čtvrtohorách.

Ornitologové v uplynulém týdnu učinili velmi zajímavé pozorování. Na mělkých sladkovodních jezerech v okolí mysu Cape Lachman pravděpodobně vůbec poprvé v těchto oblastech zaznamenali výskyt dvou zimujících jedinců jespáka (Calidris fuscicollis). Tento druh hnízdí v tundrových oblastech severní polokoule a na jižní polokouli zalétá zimovat. Z tohoto pozorování mají ornitologové velkou radost a v následujících dnech se budou zajímat o to, jak dlouho se tito jespáci na lokalitě zdrží.

Rostlinní fyziologové z Masarykovy univerzity v Brně instalovali na trvalou výzkumnou plochu nedaleko stanice nové speciální fluorometry, které v pětiminutových intervalech měří fotosyntetickou aktivitu mechových polštářů. Fluorometry tohoto typu jsou v Antarktidě použity vůbec poprvé. Tato zařízení jsou trvale napojena na automatickou záznamovou ústřednu a počítač, takže poskytují v reálném čase informaci o okamžité rychlosti primárních procesů fotosyntézy. První analýza získaných údajů potvrzuje, že v období antarktického léta je pro lišejníkovou a mechovou vegetaci hlavním omezujícím faktorem dostupnost kapalné vody.V uplynulém týdnu, při nedostatku sněhových srážek, vykazovaly například v poledních hodinách lišejníky rodu Caloplaca úplné zastavení fotosyntézy.

Během loňské a letošní sezóny pracuje na ostrovech Seymour a James Ross jediný paleontolog expedice (Česká geologická služba). Vzhledem k tomu, že zdejší svrchnokřídové (druhohorní) horniny jsou bohaté na fosílie, tak již během několika prvních dnů shromáždil ohromující kolekci skvěle zachovalých a často velmi vzácných fosilií. Podařilo se mu nalézt zkamenělé korály, mlže, hlavonožce, ježovky, plže, zuby žraloků a dokonce i kosterní pozůstatky vymřelých vodních plazů. Raritu a vědecky významný materiál představují fosilní druhohorní amoniti (vymřelí hlavonožci) a mlži, kteří, přestože čekali na své objevení v horninách více než sedmdesát milionů let, mají jedinečně zachovalé, původní perleťové schránky. Samostatnou kapitolu mezi zkamenělinami představují zbytky fosilních rostlin druhohorního a třetihorního stáří - od otisků listů, přes úlomky dřev, až po několikametrové zkamenělé kmeny. Nalezená zkamenělá dřeva, listy a unikátně zachovalé schránky měkkýšů bude studovat široký tým paleontologů a geochemiků z České geologické služby, Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, Národního Muzea a Akademie věd ČR. Česká republika se na paleontologických výzkumech Antarktidy podílí poprvé, ale už dosavadní objevy umožní bezpochyby ovlivnit představy o vývoji některých organismů během geologické minulosti Země.

Rájem pro paleontologa Radka Vodrážku (Česká geologická služba) jsou horniny přeplněné zkamenělými mlži. Jedinečně zachovalé fosílie jsou až 70 milionů let staré|foto: Daniel Nývlt

Život na stanici se po počátečním týdnu zaběhl do obvyklých kolejí, což znamená, že po společné snídani, kterou připravuje služba sestávající se pro každý den z obměňujících se dvou členů expediční posádky, se rozejdeme do terénu, kde každá odborná skupina pracuje ve svém odborném zaměření. Snídaně bývá vydatná, neboť ve dnech, kdy panuje pěkné počasí a jednotlivé skupiny pracují v terénu celý den, je dalším pořádným jídlem až večeře, která se zpravidla připravuje na osmou hodinu večerní. Stravu máme pestrou, neboť dosud máme dostatečné zásoby čerstvého ovoce a zeleniny z expediční zásoby potravin nakoupené těsně před naším odletem to Antarktidy v jižní Argentině. Nicméně, i když ve staničním skladu potravin je stabilní nízká teplota okolo 7 stupňů Celsia, musíme ovoce a zeleninu spotřebovávat "v pořadí kazitelnosti". Večeře se připravují podle kuchařských schopností každé dvojice, která má v příslušný den službu v kuchyni. Jde o jídla, která nejsou náročná na přípravu, a to ať již z hlediska času, tak energie. Zatím se všechna jídla povedla, takže expediční posádka je spokojená a plná elánu do práce.

Další kapitolou ze života stanice je postupné vylepšování všech technických zařízení, které nám slouží pro komunikaci s našimi antarktickými sousedy a pro internetové spojení s Českou republikou. V posledních dnech jsme zjistili drobnou závadu na hlavní anténě staniční vysílačky, která se projevila postupnou ztrátou kvality přijímaného radiosignálu z okolních antarktických stanic. Šlo o poškozenou izolaci na přívodních anténntích kabelech. Závada byla rychle identifikována a odstraněna hlavním technikem stanice Janem Pobořilem, takže jsme ještě týž den mohli obnovit radioprovoz s argentinskou stanicí Marambio. Satelitní připojení na internet nám v letošní expediční sezóně umožňuje zařízení poskytnuté a spravované pracovníky ČVUT Praha Dr. Burčíkem a ing. Nerudou. I když přenosové zařízení pracuje spolehlivě, je každý přenos spojen s poměrně náročnou prací optimalizovat nastavení směrové antény a protokol přenosu tak, aby celá přenášená sekvence e-mailových zpráv odešla bez přerušení. Navíc je každý přenos ovlivněn kolísáním signálu kvůli častým atmosférickým poruchám a zdánlivou polohou přenosového satelitu systému INMARSAT těsně nad naším horizontem. Proto se zejména profesní a krátké osobní e-mailové zprávy posílají do České republiky přibližně ve 3-4 denních intervalech.

Na stanici již druhým rokem, vždy v průběhu expediční sezóny, probíhá monitorování teploty a vlhkosti vzduchu uvnitř stanice pro potřeby anylýzy účinnosti vytápění, větrání a rozvodu teplého vzduchu od solárních panelů MISTRAL, které jsou umístěny na severní, tedy směrem ke slunci orientované, vnější stěně stanice. V loňské sezóně, díky iniciativě prof. Maříka z pražského ČVUT, jsme poprvé instalovali měřící ústředny Minikin do celkem 13 míst ve stanici tak, abychom vytipovali nejvíce problémové místnosti z hlediska tepelného režimu. V letošní sezóně v této aktivitě pokračujeme s jinými ústřednami, větší důraz je kladen na monitorování a kontrolu správnosti funkce ventilačního systému stanice. Takto získané údaje budou po návratu do ČR vyhodnoceny ve spolupráci s doc. Sedlákem z VUT Brno.

Současné počasí není příznivé, vane silný studený vítr, který neumožňuje dlouhodobý pobyt v terénu ani vyplutí člunů. Podle Kamila Lásky z Masarykovy univerzity v Brně, toto povětrnostní situace souvisí s přechodem hluboké tlakové níže nad ostrovem Jamese Rosse v těchto dnech. Těsně před příchodem tlakové níže jsme pozorovali výskyt oblačného valu, který postupně natékal horskými sedly přes Antarktický poloostrov, který je od naší stanice vzdálen 20 km vzdušnou čarou, do naší oblasti. Zároveň byl zaznamenán velmi rychlý pokles atmosférického tlaku doprovázený náhlým zesílením větru a občasnými sněhovými přeháňkami. Prognóza počasí na příští dny je však příznivá.

Miloš Barták, z ostrova Jamese Rosse, 11. 1. 2009