Další spory o "hobita"

V roce 2004 oznámili australští a indonéští vědci nález ostatků metr vysoké ženy, která žila před 18 000 roky na indonéském ostrově Flores. Měla objem mozkovny srovnatelný s dnešním šimpanzem a její objevitelé ji popsali jako zástupce zcela nového druhu člověka Homo floresiensis. Novináři obratem ruky pokřtili kostru na hobita. Objevitelé považovali kostru za ostatky člověka, který se vyvinul v ostrovní izolaci v samostatný druh z lidí druhu Homo erectus. Narazili však na odpor některých badatelů, kteří "hobitovi" statut samostatného druhu upírají. Považují jej za člověka druhu Homo sapiens postiženého několika dědičnými chorobami, kromě trpasličího vzrůstu navíc i tzv. mikrocefalií, která se projevuje drastickým zmenšením mozkovny.

Tým vědců vedený Ann McLarnonovou nyní shrnul výhrady proti Homo floresiensis do článku otištěného v časopise Science. Podle nich se při zmenšení těla více méně zachovává velikost mozku. Nejmenší lidé z afrického pygmejského kmene Bambuti dorůstají výšky kolem 140 centimetrů, ale velikostí mozkovny se příliš neliší od Masajů, mezi kterými nejsou dvoumetroví čahouni žádnou výjimkou. Proto musí být mozek "hobita" o objemu pouhých 400 kubických centimetrů výsledkem genetické poruchy. McLarnonová spočítala, že ke zmenšení mozku na 400 kubíků by mohlo dojít u lidí druhu Homo erectus pouze v případě, že by se jim tělo "smrsklo" natolik, že by vážilo pouhé dva kilogramy. Hobit však vážil nejméně desetkrát tolik. Jediný způsob jak vysvětlit neuvěřitelně malý mozek v relativně velkém těle je dědičná porucha mikrocefalie. Hobit byl tedy člověk druhu Homo sapiens, který se v ostrovních podmínkách vyvinul v místní formu Pygmeje a navíc utrpěl dědičnou poruchu.

Vedoucí objevitelského týmu Mike Moorwood z australské University of New England samozřejmě argumenty kritiků odmítá. Zapravdu mu dává i nedávný výzkum Susan Larsonové z newyorské Stony Brook University, která důkladně prozkoumala kostry několika objevených hobitů. Všimla si u nich zajímavého rysu pažní kosti. Moderní člověk druhu Homo sapiens a jeho pravěké formy mají hlavice ramenního a loketního kloubu pažní kosti pootočené zhruba o 150°. Díky tomu zvládáme rukama velmi přesné úkony, protože paže ohnuté v lokti nám "nabídnou" pohled na ruce s dlaněmi mírně pootočenými směrem vzhůru. Hobit měl obě hlavice pažní kosti pootočené jen o 110°. Byl jistě velmi zručný, jak napovídají jeho dobře opracované kamenné nástroje, ale příroda ho k piplavé práci moc dobře nevybavila. Larsonová zjistila, že stejně měl pažní kost tvarovanou i člověk druhu Homo erectus, který žil před půldruhým milionem roků v Africe. Podobným výsledkem skončilo porovnání kostí pánve. Také ty svou anatomií připomínají rysy pánve lidí Homo erectus a nemají mnoho společného s pánevními kostmi lidí druhu Homo sapiens.

"Je stále jasnější a jasnější, že člověk Homo floresiensis není zakrslá forma dnešního člověka Homo sapiens. Je to zcela samostatný a od nás zcela odlišný druh," prohlásil v rozhovoru pro časopis Science přední americký paleoantropolog Philip Rightmire, který je jedním z největších světových expertů na člověka druhu Homo erectus.