Další díra v zákoně může přijít stát draho

Problém je v tom, že kdyby k přeměně na otevřené fondy došlo, mohli by také splakat nad výdělkem. Při změně akcionáře na podílníka totiž ručí člověk jako fyzická osoba za případné závazky bývalého investičního fondu. Takže v některých případech může existovat nebezpečí, že by podílník splácel dluhy desítky let. Proto prý jeden pražský lékař podal žaloby a soud na jejich základě zakázal přeměnu některých investičních společností na otevřené podílové fondy.

Tyto obavy mohou být umocněny postavením podílníků. Ti podle zákona nemají například možnost iniciovat svolání valné hromady společnosti a nemohou přímo ovlivňovat složení jejího vedení. Takže těžko mohou mít dobrý přehled o jejím hospodaření. Navíc při přeměně fondů může v některých případech mizet jejich majetek a jejich hodnota se může uměle snižovat.

Aby k tomu nedocházelo, musejí existovat kvalitní pravidla hry. A samozřejmě musí být náležitě kontrolováno jejich dodržování. Zkušenosti drobných investorů ať už některých vytunelovaných fondů, zkrachovalých bank a v neposlední řadě také kampeliček dokazují, že tomu tak není. V zákonech bývají nepochopitelné díry a dozor nad už zmiňovanými peněžními institucemi nefungoval vždycky bez chyby. Také vedení některých společností dokázalo dobře manipulovat s akcionáři a mohlo zacházet s majetkem podle svého. Tudíž obavy z kostlivců ve skříni, kteří se mohou na podílníky vyvalit a způsobit jim těžké spaní, mohou být na místě.

Problém je v tom, že právě otevřené podílové fondy jsou daleko průhlednější než uzavřené. Také k majetku se v nich člověk dostane lépe. Pokud mají lidé mít důvěru v kolektivní investování, pak by se měla posilovat právě přes kvalitní fungování otevřených podílových fondů. Proto je s podivem, že zákon nedostatečně řeší tak zásadní věc, jakou je zodpovědnost za případné škody transformované společnosti.

Přitom s jeho novelou zákonodárci příliš nepospíchají. Jakoby se drželi zásady, být stále o několik kroků zpět za "finančními expery", kteří tahají z lidí peníze s úmyslem je o ně připravit. Otálení zákonodárců nejenom podrývá důvěru drobných investorů, ale také komplikuje život solidním investičním společnostem. Také proto pražská burza skomírá, také proto lidé nechávají radši ležet peníze na nevýhodných termínovaných vkladech a málo investují do cenných papírů. Přitom v normální společnosti je tomu přesně naopak.

O tom, že v České republice je ještě spousta věcí postavená na hlavu, názorně vypovídá právě spor jednoho člověka s několika investičními společnostmi. Pokud by zákonodárci jednoznačně vyřešili otázku přechodu závazků transformující se společnosti, nemohlo by k němu dojít. V současné době naopak hrozí kolaps některých investičních společností. Využití nekvalitního zákona může tedy na dlouhou dobu snížit už tak celkem chabou důvěru v kolektivní investování a případně způsobit státu miliardové škody. Nebo také může formou mimosoudního vyrovnání přinést žalobci mnohem vyšší zisk, než jaký by měl z prodeje svých podílů v jednotlivých společnostech. Vzhledem ke způsobu jeho investování nelze vyloučit ani tuto variantu.

ČRo 6 / RSE 7. března 2001