Čunkova hořká hra

O hodnověrnosti Čunkovy obhajoby samozřejmě nerozhodují žádná stranická grémia, ale policie, státní zastupitelství a případně soudy. Takže z tohoto úhlu pohledu není úplně důležité jakými znaleckými posudky šéf lidovců operuje a jak se postupně rozpomíná na to, že v době údajného převzetí úplatku byl někde úplně jinde.

Podstatné je, jak Čunkova obhajoba působí na veřejnost. A pohled do průzkumů veřejného mínění dokazuje, že nedůvěryhodně. Samozřejmě vzhledem k informacím, které se o předsedovi KDU-ČSL objevují v médiích, se nelze divit tomu, že se z pozice velmi oblíbeného politika rychle přesunul na opačný pól. Nejde však výhradně o práci novinářů, ale hlavně o způsob, jakým Čunek svoje problémy vysvětluje na veřejnosti. O tom, že špatně, svědčí mimo jiné právě zmiňované průzkumy.

Nelze se divit tomu, že tímto způsobem šéf lidovců nutí koaliční partnery k tomu, aby přestali strkat hlavu do písku a začali v médiích alespoň připouštět, že problém přerostl hranice sporu jednoho člověka se zhrzenou bývalou sekretářkou a že se může začít dotýkat celé koalice. Vzhledem k postoji lidovců, však koaliční partneři zatím oddalují okamžik, kdy Čunkovy problémy budou muset začít řešit.

Přitom místopředseda vlády a ministr pro místní rozvoj opakovaně plní titulní strany celostátních deníků. Ne však například v souvislosti s vytvářením fungujícího trhu s byty, nebo čerpáním peněz z fondů Evropské unie, ale kvůli různým variacím svého korupčního příběhu. Rovněž KDU-ČSL musí věnovat více času problémům svého šéfa, než například polemikám s občanskými demokraty o způsobu reforem.

V poněkud schizofrenní situaci se ocitl především Miroslav Kalousek. Byl to právě on, kdo z pozice předsedy KDU-ČSL tvrdil muziku v kauze nejasností kolem financování bytu Stanislava Grosse a podnikání jeho manželky. Právě vytrvalý tlak lidovců výraznou měrou přispěl k tomu, že Gross nakonec rezignoval a postupně se stáhnul z politiky. Kalousek svůj shovívavý postoj k Čunkovým problémům obhajuje tím, že na Grossovo odstoupení začal naléhat až v momentu, kdy se objevily informace o kontroverzním podnikání jeho manželky. Vzhledem k tomu, že Kalousek měl sám problémy s objasnění své bytové situace, se jisté míře tolerance vůči podobným trablům jiných politiků nelze divit.

V případě Jiřího Čunka však došlo rovněž k výraznému posunu. Řeč je o zadržení tří mužů, kteří se měli pokusit uplatit bývalou sekretářku Marcelu Urbanovou, aby svojí výpovědí pomohla Čunkovi. Jeden z nich je kontroverzní podnikatel Vaškůj. Ten byl zapleten do podezřelých obchodů s lehkými topnými oleji. Tedy do "byznysu" ve kterém stát přišel o miliardy a ve kterém mizeli tzv. bílí koně. Zkrátka jméno šéfa KDU-ČSL se objevuje v souvislosti s podnikatelem se špatnou pověstí. Byť s ním může skutečně být propojen pouze tím, že měli stejné právní zástupce, lze předpokládat, že část veřejnosti neuvěří tomu, že šlo o náhodu. Což může stranu poškozovat v očích voličů.

Samozřejmě bylo by naivní očekávat, že Miroslav Kalousek přitvrdí a bude naléhat na Čunka, aby rezignoval. A příliš na tom nezmění ani skutečnost, že Čunek nebyl jeho favoritem při volbě nového předsedy strany. Kalousek drží stranickou linii, tedy podporuje svého předsedu. Lidovci se tím sami dostávají do čím dál tím nevýhodnější situace. Přitom vedení KDU-ČSL se nedávno za svého šéfa postavilo s odůvodněním, že věří v zastavení stíhání na základě podané stížnosti. Když se tak nestalo, mělo ho vyzvat k odchodu z vlády.

Kdyby to lidovci učinili, mohli z celého případu vyjít celkem dobře. Takto mají téměř jistotu, že se jejich pozice bude zhoršovat. Z dlouhodobého hlediska je totiž Čunkovo setrvání v kabinetu neudržitelné. Ostatně z výroků šéfa opozičních sociálních demokratů Jiřího Paroubka lze vyčíst, že si ČSSD tuto příležitost nenechá utéct a že lidovce v problémech svého předsedy ještě pěkně vykoupe. Přinejmenším tak, jak to učinila KDU-ČSL v případě Stanislava Grosse.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .