Čunek pod interpelačním tlakem

Při nich padaly z úst opozice silné výrazy a především premiér Topolánek se musel hodně ovládat, aby zachoval klid. Z pohledu zavedených demokracií nic mimořádného. Přesto by se některé problémy neměly řešit formou interpelačních exhibicí. Řeč je o případném umístění radaru protiraketové obrany na území České republiky. Je to velmi vážné téma, které by měli politici diskutovat v klidu a věcně. Neměli by se přitom snažit o získávání bodů u voličů, byť se to přímo nabízí. Občanům by místo řečnických přestřelek měli poskytnout maximum informací, na základě kterých by bylo zjevné, zda je správné radar v České republice umístit.

Naopak daleko intenzivnější palba by se očekávala v případě podezření místopředsedy vlády Jiřího Čunka, že vzal úplatek od jedné realitní firmy. Vicepremiér totiž při dosavadním vysvětlování nepůsobil zrovna věrohodně. Občas si protiřečil a celou kauzu úplně nesmetl ze stolu. Byť je velmi pravděpodobné, že policie Čunkovi těžko něco dokáže. To se ostatně nepovedlo ani v případě bývalého premiéra Grosse. Ten rovněž rozpačitě vysvětloval původ peněz a pod tlakem nakonec rezignoval, aniž by byl orgány činnými v trestním řízení z něčeho obviněn. Čunek jako by si vzal z toho případu poučení a v průběhu čtvrtečních interpelací nenabízel konkrétní odpovědi.

Je pravda, že k nim nebyl opozičními poslanci příliš tlačen. Pokud by chtěli dostat šéfa lidovců do úzkých, museli by být lépe připraveni a klást mu cílenější otázky, než nahlas uvažovat o tom, proč dal peníze do banky těsně před tím, než zkrachovala. Tím pouze nahráli Čunkovi na smeč. Co jiného mohl odpovědět, než to, že netušil, že zrovna tento bankovní ústav v nejbližší době zkolabuje. Proti tomu se těžko něco namítá.

Zajímavější by bylo, jak by reagoval na otázky, týkající se způsobu, jakým mu peníze později byly vyplaceny. Tedy, zda může předložit příslušné doklady. Kdy a jak finance putovaly do jeho šuplíku, aby je posléze odnesl do banky. Samozřejmě nejrůznějších konkrétních otázek může existovat celá řada. V průběhu interpelací se však na Čunka nevalily jedna za druhou. Samozřejmě poslanci nejsou od toho, aby suplovali práci policie. Pokud však chtěli znevěrohodnit významného koaličního politika, který jim k tomu sám poskytl příležitost, nezvolili zrovna nejlepší způsob. Jako by byli smířeni s tím, že tato kauza postupně vyšumí. Proto se soustředili spíše na teatrální gesta. Příkladem mohou být výroky Davida Ratha o tom, že místopředseda vlády může v budoucnosti jezdit na zasedání kabinetu z pankrácké věznice.

Přitom premiér Mirek Topolánek se jednoznačně nepostavil za Čunka. Naopak prohlásil, že nehodlá šéfa lidovců v tuto chvíli omlouvat nebo zbavovat viny. To, že opozice dostatečně nevyužila příležitost může být způsobeno tím, že se ještě dostatečně nevžila do své role, nebo z nějakých důvodů nemá zájem na tom, aby se Čunek usmažil ve vlastní šťávě. Přitom rezignace šéfa lidovců by se jim mohla hodit. Minimálně v tom, že by Čunkův pád mohl narušit rozložení sil uvnitř KDU-ČSL, což by mohlo ve svém důsledku destabilizovat Topolánkovu vládu. Otázkou samozřejmě zůstává, zda si to sociální demokraté přejí? A rozhodně na ni nelze odpovídat na základě toho, jak působí na veřejnosti, ať už na nejrůznějších tiskových konferencích, nebo ve sněmovně.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .