Čtvrtá sada sankcí proti Íránu

Nová sada sankcí zahrnuje nejrůznější omezení. počet íránských společností, jejichž aktiva byla zmražena s odůvodněním, že pomáhají při vývoji jaderného programu, se rozšiřuje o čtyřicet firem. Rozšiřuje se také embargo na některé druhy zbraní, jako jsou útočné vrtulníky, a nebo některé náhradní díly. Členské státy OSN by také neměly poskytovat služby lodím vezoucím do Íránu neprověřený náklad, a někteří další konkrétní Íránci nebudou moci cestovat do zahraničí. Zda a jak budou tyto kroky účinné, je zatím předmětem debat, a teprve praxe ukže, jestli mají vůbec nějaký účinek.

Původní návrh obsahoval i mnohem přísnější opatření, která zasahovala íránský energetický průmysl, ale na nátlak Ruska a Číny byly tyto části vyňaty. Tím podle některých názorů přišly i tyto sankce o zuby, protože jedině ohrožení dalšího rozvoje energetického sektoru by pro Teherán znamenalo opravdu velké potíže.

To, co je výjimečné, je souhlas Moskvy a Pekingu se sankcemi, byť okleštěnými. Právě zájmy Číny a Ruska, které nechtějí zcela přetrhat své kontakty s Teheránem, byly a i v blízké budoucnosti budou zásadní, protože tyto země mají v Radě bezpečnosti právo veta. Írán sice na ruský a čínský postoj reagoval velmi nevrle, ale ve skutečnosti právě tyto země zabránily z hlediska Teheránu nejhoršímu.

Tvrzení, že hlasování Rusů a Číňanů pro sankce znamená vzrůst izolace Íránu je přehnané, nebo přinejmenším předčasné. Momentálně také panují nejasnosti o tom, zda se nová sada sankcí omezujících dovoz zbraní týká i výkonného ruského protiletadlového systému S-300, jenž by značně zvýšil íránskou schopnost čelit případnému leteckému úderu na jeho jaderná zařízení. Teherán o jeho koupi marně usiluje, a Moskva zatím s potěšením nechává Íránce i západ v nejistotě.

Jak se během hlasování ukázalo, Teherán nepřišel o své dva nové partnery, Turecko a Brazílii, s nimiž nedávno dohodl nové schéma, které mělo zřejmě nástup sankcí ztížit. Obě země hlasovaly proti sankcím, což ovšem vzhledem k poměru 12 pro, a dva proti nehrálo roli – Libanon se jako jediný z nestálých členů zdržel hlasování. Hlasování Turecka a Brazílie však zdůraznilo utužování bloku zemí, které za Íránem stojí, a nebo ho alespoň verbálně podporují, jako je právě Turecko nebo třeba i Chávezova Venezuela.

Západní země se naopak snaží zdůraznit, že ani schválení čtvrté sady sankcí neznamená konec jednání – říkají, že dveře k rozhovorům zůstávají otevřené. A to přesto, že západoevropské země chystají i vlastní individuální sankce, které by se týkaly například vývozu citlivých technologií do Íránu, zejména těch, které jsou potřeba pro vojensky použitelný nukleární výzkum.

Navzdory údajně stále otevřené západní náruči však Teherán reagoval vzdorně. Odmítl sankce, prohlásil, že ho nikdo a nic v cestě za vlastním jaderným programem nezastaví, a prostřednictvím předsedy jednoho z parlamentních výborů oznámil, že přehodnotí své vztahy s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii. Tedy s organizací přidruženou k OSN, která má na starosti inspekce v jaderných zařízeních členských států Dohody o nešíření jaderných zbraní. To by znamenalo konec i formální spolupráci Íránu s mezinárodním společenstvím, i když reálně tento krok tolik neznamená – íránské úřady agenturu stejně o všech svých aktivitách nebo tajných zařízeních stejně neinformovaly, a bránily inspektorům v přístupu do některých objektů.

Je velmi pravděpodobné, že ani nová čtvrtá sada sankcí – ty tři předchozí spadají do let 2006-8 – nebude znamenat zlom v íránském postupu. Jak vyplývá z komentářů v dnešním íránském tisku, i reformní deníky, které jinak stojí proti Ahmadínežádovi, vnímají jaderný program, byť v současné kontroverzní podobě – za věc národní cti, a podporují de facto současnou vládu proti Západu.

Shodou okolností už pozítří uplyne přesně rok od okamžiku, kdy v prezidentských volbách zvítězil Mahmúd Ahmadínežád, což opozice tehdy otevřeně označila za podvod. Ani masové protesty na podporu reformních kandidátů situaci nezměnily, a nic se nezmění ani 12.června, kdy by do ulic chtěli znovu vyrazit zastánci liberálních reforem. Jak se zdá, ani sankce, ani názor protivládní opozice nezajistí západu ani klid ani bezpečí před íránskými jadernými zbraněmi, jejichž získání se z hlediska Teheránu zatím jen oddaluje.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.