CSU po Stoiberovi

Je to vskutku překvapivá zpráva, protože tato strana je v Bavorsku u moci čtyřicet let a měla pouze tři předsedy a čtyři ministerské předsedy. Jejch pozice bývala vždy velmi silná a skoro nic jimi nemohlo otřást. Po sesazení pana Stoibera se situace zřejmě změnila a špičky ve straně si přejí tuto situaci změnit: jsou posedlí dalšími pohyby v čele strany.

Do jisté míry si za o může i sám pan ministr Beckstein, protože těsně po té, co bylo jasné, že pan Stoiber bude muset odejít, v jednom z rozhovorů pro média řekl, že kdyby se dostal na špici, nebude představovat žádnou generační změnu, a možná to je právě to, co si členská základna v CSU nepřeje. Zřejmě proto je považován jen za přechodnou figuru a ve zmíněném rozhovoru na podobnou otázku kývl. Zdá se, že mladší kolegové ho chtějí vzít za slovo. A přičteme-li k tomu, že ve svých třiašedesáti letech má i poměrně značné zdravotní problémy, dá se skutečně počítat s tím, že ve funkci bude nejvýše jedno celé volební období.

Boj za kulisami vedou mezi sebou tři muži:generální sekretář CSU Markus Söder, kterému je čtyřicet let a z možných následovníků je nejmaldší. Dále ministr kultury jednapadesátiletý Sigfried Schneider a šéf frakce v bavorském parlamentu Joachim Herrmann, kterému je padesát let. Přitom Herrmann byl již léta považován za možného následovníka pana Stoibera, který si ho pro tuto funkci vychovával. Jeho vyhlídky ale zůstávají dobré, protože byl před krátkým časem zvolen za stranického šéfa nejmocnějšího okrsku Horní Bavorsko. Za největšího konkurenta pana Herrmanna je považován pan ministr Schneider.

Mezi těmito dvěma muži to vře, Začalo to tím, když ministr kultury Schneider se vyjádřil pro zavedení jednotné maturity ve všech spolkových zemích. Pan Herrmann byl naopak tvrdě proti a prohlásil, že už musí být konečně zavržena snaha po tom, všechno centralizovat a sjednocovat. O týden později přišel zase pan Herrmann s návrhem zkrátit letní prázdniny z šesti týdnů na měsíc, aby bylo možné splnit vysoké nároky, které jsou v současné době kladeny na žáky a aby se udržela i tradičně vysoká úroveň bavorských škol. Pan ministr Schneider odpověděl velice chladně slovy: Nevidím žádnou potřebu takového kroku a debatu o tom považuji za zbytečnou. Tím taky vše skončilo a nikdo se k tomuto nápadu již nevrátil.

Ve vedení strany se hovoří o tom, jak brutálně a jak brzy tito dva rivalové na sebe útočí. Jeden z vůdčích politiků, který si nepřál být jmenován, časopisu Der Spiegel sdělil: Já vím, že tito dva pánové jsou konkurenti, ale přál bych si, aby se chovali poněkud zdrženlivěji.

K tomu ale nejspíš nedojde, protože jak pan Schneider, tak pan Herrmann se již po volbách nového předsedy utkají o post generálního sekretáře strany. V tuto chvíli je jen jedno jisté, že pan Bekstein se bude o místo předsedy strany a tedy i ministerského předsedy ucházet i v příštích zemských volbách v roce 2008. Jak tomu bude o volbách v roce 2013 lze zatím jen spekulovat.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .