ČSSD se představí jako volební favorit

Sociální demokracie také před dvěma lety volby těsně prohrála a pak se téměř rok přetahovala s ODS o vládu. A když prohrála, tak není snadné představit si její vítězství.

A nakonec, do sněmovních voleb proběhnou ještě dvoje jiné volby. Nejdříve letos na podzim do krajů a části Senátu, napřesrok na jaře do Evropského parlamentu.

Není tedy divu, že návrat ČSSD do vlády bere málokdo vážně. A právě to se chystají samotní sociální demokraté změnit o nadcházejícím víkendu. V Pardubicích na zimním stadionu pořádají programovou konferenci. Nezní to příliš přitažlivě, ale debaty o programu budou provázeny lidovou veselicí včetně fingovaného hokejového zápasu. To se lidem a zvláště bulvárním novinářům může líbit.

Ovšem také ze seriózního pohledu může vzbudit konference zájem. ČSSD představí v hlavních rysech svůj program. A bude to program, se kterým se mají vyhrát volby v roce 2010. Samozřejmě se využije i v podzimních volbách do krajů, ale to bude jen zkouška k hlavnímu cíli. Jednou větou, sociální demokracie chce představit novou tvář a přesvědčit občany, že je nadějí v tomto drsném světě, kde se zdražuje benzín a kde Topolánkova vláda reformuje zdravotnictví.

Nechme stranou otázku, jestli se jí to podaří. Jde o to, jestli má vůbec šanci přesvědčit občany, že přináší něco opravdu nového. A že tedy opravdu stojí za to vypravit se za dva roky, případně už letos na podzim do volebních místností a sociální demokracii podpořit. Aby také současné preference ČSSD nebyly jen příslibem, které se už mnoha stranám v polistopadovém období rozplynul.

Šance tu skutečně existuje a prostor k ní otevřela Topolánkova vláda. Splnila totiž jen málo z toho, co slíbila.

Daně se lidem nesnížily, i když pokus se uskutečnil reformním balíkem. Jenže sedmiprocentní inflace občany přesvědčila, že daňové úpravy platné od počátku roku spíše škodí. Je to vidět i na poklesu spotřebitelské důvěry, ke kterému došlo právě v květnu.

Vládnímu boji s korupcí nikdo nevěří pod vlivem aféry vicepremiéra Jiřího Čunka. Nejde o to, jestli je Čunek poctivý, nebo není. Ale o tom, že jeho případ justice projednává pod silným politickým tlakem, o tom nemůže být pochyb.

A nakonec je tu zdravotnictví, jehož reformu většina populace odmítá. Nejde přitom jen o několik nepříjemností, které by nakonec přinesla každá reforma. Plán ministra Tomáše Julínka je nesmírně ambiciózní, když chce zavést do systému veřejného zdravotnictví tržní prvky v takové míře, že na evropském kontinentu se to dá srovnat jen s Holandskem a Švýcarskem. Je dost pravděpodobné, že tato reforma ukazuje cestu k budoucnosti, pro českou populaci ale může mít právě v českém prostředí jeden dost nepříjemný rys. Zdá se totiž, že veřejný prostor, kde se poskytovala zdravotní péče, náhle ovládne bezohledný byznys. Pojišťovny budou privatizovány, fakultní nemocnice nejspíš také, lékařská komora se zlikviduje, a tak dále.

A oslabení veřejné sféry je vidět všude. Pražský magistrát chce raději podporovat komerční, než nezisková divadla, rektora nemá po plánované reformě vysokých škol volit akademický senát, ale de facto jmenovat ministr.

Nejde ani tak o to, jestli chystaná opatření mají smysl a jestli jsou dobře prováděna. Podstatný je pocit, že byznys a politici, kteří mu slouží, vstupují do oblastí, kam dříve vstupovat nesměli. To je ideový motiv, který může ČSSD v boji o návrat k moci účinně využít. Dokonce se příští dva roky mohou stát jedinou kampaní na jedno základní téma, kterému navíc budou Češi rozumět.

Doplnit se to může slovním bojem s korupcí, případně sliby vrátit daňový systém na úroveň před rokem 2008, kdy nebyla taková drahota. Samozřejmě to sociální demokraté mohou zkazit. Nakonec jsou to také jen politici.

ODS posiluje nejen ruku trhu, ale také ruku státu oproti nezávislé veřejné sféře, a to může být i pro sociální demokraty zajímavá příležitost, jak ovládnout pojišťovny, nemocnice, univerzity a soudy. Stačí nemít skrupule a s těmi podnikateli, kteří jsou rovněž bez skrupulí, domluvit obchody namísto předchůdců z ODS.

Pro občanské demokraty může být pardubická konference nepříjemným pohledem. V této chvíli jsou na tom rozhodně lépe, než byli před dvěma, šesti, nebo deseti lety. Mirkovi Topolánkovi mohou být vděční za to, že je po deseti letech dostal zpátky k vládě. Ovšem teď se otevírá scénář, jak jejich vládnutí po dvou letech zase skončí, navíc bez významných výsledků. Na druhé straně také oni mají dost času, aby se ofenzivě zleva s nějakou novou zbraní přece jen postavili.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .