ČSSD: programem proti strachu

Například Hospodářské noviny i Mladá fronta Dnes už zjistily a publikovaly, že ministr financí Bohuslav Sobotka připravuje snížení daní z příjmu. Pomohlo by především drobným podnikatelům a dalším příslušníkům střední třídy. Sociální demokraté také dohadují kompromis s opozičními občanskými demokraty, podle kterého je možné zavést druhý pilíř penzijního pojištění, tedy spoření i soukromých pojišťovacích fondů.

V úvahách o evropské politice Grossovi lidé podporují iniciativu skandinávských zemí, podle níž by měl bruselský rozpočet více podporovat výzkum a vzdělání, peníze by přitom získal na úkor podpory zemědělců. Češi by v debatách o rámcovém rozpočtu Evropské unie na léta 2007-2013 měli tento postoj podporovat.

Téměř se zdá nepochybné, že sociální demokraté myslí zmíněné kroky vážně a že je budou upřímně prosazovat. Vzhledem k tomu, že změny míří liberálním směrem, lze předpokládat, že získají podporu menších koaličních stran. Přesto úspěch modernizačních reforem není předem jistý. Jde právě o to, že o jejich spuštění rozhoduje sociální demokracie. Tato strana totiž během nerozhoduje pouze o plánu na příštích osmnáct měsíců. Programová konference, která proběhne za čtrnáct dnů, bude schvalovat i dlouhodobý program, který stanový hlavní pilíře sociálnědemokratické politiky.

Mezi základními pilíři ovšem stojí zákaz snižování daní i soukromých penzijních fondů, nechybí ani podpora zemědělců v rámci Evropské unie. Odvážní reformátoři tedy budou mít kolegům, zásadovým sociálním demokratům, co vysvětlovat.

Lze předpokládat, že uspějí. Zásadní změny v politice si totiž přeje současný šéf strany Stanislav Gross. A obhájci tradice nemají rovnocenného reprezentanta, když Zdeněk Škromach zatím podléhá v debatách při krajských konferencích. Ještě má šanci, že získá kandidaturu na příštího předsedu strany, například o tomto víkendu v Pardubicích a příští sobotu v Brně. Není však pochyb, že Grossovi vážným soupeřem není.

Přesto vyhlídka na programovou debatu musí elán Grosse a jeho mužů významně tlumit. Premiér už odvolal úvahy o školném či poplatcích u lékaře a zřejmě bude opatrný i v dalších oblastech.

Jak ale může získat věrohodnost reformátora, až bude na programové konferenci vysvětlovat, že jeho návrhy jsou jen časově podmíněné odchylky od programu, případně nutným kompromisem s ostatními politickými stranami?

Jinými slovy, odešel Vladimír Špidla, přesto zůstala v sociální demokracii hráz, která liberálním změnám brání. A stejně jako Špidlovi k tomu dnešním přívržencům tradice stačí nikterak složitá ideologie: sociální demokracie má především sloužit chudým a vše ostatní je od ďábla.

Dalo by se také upozornit, že pokud jde o nutné společenské změny, přicházejí sociální demokraté s křížkem po funuse. Dva a půl roku váhali a kromě nepříliš radikální fiskální reformy s ničím zásadním nepřišli.

To je pravda, přesto lze i pozdní pokus uvítat. Je totiž součástí širší debaty, která překračuje hranici sociální demokracie. Nejde přece zapomenout, že před nutnými reformami, jako je snížení daní živnostníkům, úprava penzí, sociálních dávek či zdravotního systému váhala i ODS, když byla u vlády.

Hlavní překážou byl rozšířený pocit, že je třeba ve zlém světě uchovat instituce, které zajišťují provoz státu, sociální bezpečí, lidské zdraví či vzdělání. Možná jsou tyto instituce málo efektivní, jenže co když o ně při reformách úplně přijdeme?

Strach opustit bezpečí venkovského rybníka sdílejí sociálnědemokratické kachny s modrými ptáky z ODS. Všichni jsme přece Češi. A právě tento strach je třeba překonat.

Stojí tedy za pochvalu, že se o to sociální demokraté aspoň pokoušejí. Pro další vývoj v některých resortech by bylo možná i tragické, kdyby plánované změny neuskutečnili - ovšem i neúspěch současných reformátorů může být příkladem a inspirací pro další pokusy někoho jiného.