ČSSD pod ledem

Připomeňme, co se stalo. Premiér Gross navrhl opozičním občanským demokratům, aby výměnou za předčasné volby tolerovali menšinový kabinet pod jeho vedením. Ti návrh podle očekávání odmítli - proč usnadňovat život politickým protivníkům. Gross už potvrdil, že bude kandidovat na předsedu, a kromě Škromacha všichni čelní sociální demokraté vyloučili, že by mu snad chtěli konkurovat. Zároveň začala debata o termínu, kdy by se mělo konat referendum o evropské ústavě. Také tady jsou politici daleko od dohody a Česko se stává jednou ze tří rizikových zemí, kde nemusí být ústavní smlouva schválena.

Tolik události, které jsou vidět. Ale jak už jsme říkali, důležitější je to, co se skrývá pod ledem.

Stanislav Gross očividně změnil kurz, když dal lidovcům najevo, že by raději vládnul bez nich. Opět věří, že aféra s bytem a nevěstincem už skončila a že bude moct si obhájit místo v čele strany.

Premiér volí tak razantní postoje, aby dal najevo, že aféry se ho nedotkly. Snaží se být rázný, sebevědomý. Nic ale není jako dříve a jeho přívrženci, kteří by po něm chtěli, aby stranu modernizoval, ho sledují s lehkou nedůvěrou. Proto také existuje plán "B", kdyby Grosse sjezd nezvolil. Po dohodě s ním by mohl nastoupit někdo z druhé řady. Je třeba porazit Škromacha, představitele levého křídla strany, která žádá návrat k tradičním hodnotám.

Gross se na druhé straně může se Škromachem dohodnout a nabídnout mu místo prvního místopředsedy. Pak by ovšem se žádná modernizace nekonala a šlo by pouze o to, jak šikovně rozehrát hru, která by směřovala k volbám. Škromach, jak se zdá, s takovou variantou počítá a vystupuje velmi umírněně, dokonce vylučuje spolupráci s komunisty, což patří k hlavním cílům tradičního křídla. Ovšem - to všechno jsou jen plány a spekulace, to všechno se jen zdá. Důležité je, že pod ledem se něco skutečně děje, probíhá tam zcela úporný boj o reálnou moc.

Významní straníci shání hlasy na sjezd po krajských a okresních organizacích. Protagonisty souboje jsou očividně Gross a Škromach. Těm jediným skutečně o něco jde a vsadili už příliš mnoho, než aby mohli ustoupit. Ostatní možná mají také zájem o významná místa ve straně, ale proč by sázeli své dosavadní posty na ministerstvech a v parlamentu, když by mohli v příliš dramatickém boji o předsednictví přijít o všechno. Navíc - proč by měl člověk stát o vedení strany, která v nadcházejících volbách mimo vší pochybnost propadne.

Představme si, čím asi chtějí oba konkurenti své spolustraníky přesvědčit.
Škromach prostě nabízí návrat k tradici. Je třeba dopřát všem sociálních dávek v libovolně velkém množství. Omezení tam bude pouze jedno, ale významné. Na dávky nebude mít nárok ten, kdo se vyhýbá práci. Strana sociálního smíru, která všem slibuje bezpečí, přinejmenším tak velké, jako v dobách před rokem 1989 - taková je Škromachova sociální demokracie.

Je těžké uvěřit, že svou vizi myslí vážně. V budoucnosti určené globální ekonomikou nemůže země řízená takovým programem uspět. Škromach v každém případě věří, že s programem je možné uspět u českých občanů. Gross v krajích vystupuje jako reprezentant úspěšné vlády, která přivedla zemi k prosperitě, kdy roste průmysl, obchod, výdaje na vzdělání i mzdy. Je mladý a dynamický, představitel nové energie, kterou v sobě česká společnost našla po listopadu 1989.

Člověka při takovém přehledu zásluh napadne, že asi žije v jiném světě, když si podobných předností mladého premiéra nevšiml. Podstatná ovšem není shoda s realitou, ale stylizace k volbám.

Dnes není pochyb o tom, že přesvědčivěji svou roli hraje Škromach, který se zásluhou Grossovy aféry vrátil do zdánlivě prohraného zápasu. Krajští straníci sledují představení a zřejmě by měli přemýšlet pouze o tom, kdo z obou kandidátů jim lépe zajistí úspěch ve volbách a tím i lukrativní místo ve státní službě.

Není ale jisté, že členové reagují právě tímto způsobem. Oba, Gross i Škromach, totiž mohou být tak málo přesvědčiví, že delegáti přijedou na sjezd bez jasné představy o tom, koho volit za předsedu.

Pak nejsou vyloučeny dvě věci. Především se otevře možnost, aby skutečně byl zvolen někdo třetí. V druhém plánu se otevře šance, aby se na sjezdu nehrálo jen divadlo, ale také hovořilo o skutečných problémech této země.