ČSSD opět vyvolala hlasování o nedůvěře vládě

To jsou zřejmě ty nejpodstatnější body z celkového počtu dvanácti výhrad, které před nedávnem sestavila opoziční sociální demokracie s úmyslem vyvolat další hlasování o nedůvěře vládě. A k tomu by mělo dojít příští středu. Když svůj seznam vládních hříchů předseda ČSSD Jiří Paroubek představoval veřejnosti, podotkl, že návrh na vyslovení nedůvěry nemusí uspět, ale sociální demokracie prý na něm stejně neprodělá. S obojím lze souhlasit - návrh podle všeho skutečně neuspěje a ČSSD na pokusu neprodělá. Ale dlužno ještě dodat - také nic nevydělá. Lidem je konání ve sněmovně v drtivé většině zcela jedno a nadto všichni dobře ví, že bezprostřední pád Topolánkova týmu nehrozí. Paroubkovo přesvědčení o politických bodech pro ČSSD je poměrně zpochybnitelné. Zvlášť když výčet vládních nepravostí přišel nedlouho po té, co Paroubek naopak Topolánkovi nabídl jakýsi smír pro šestiměsíční české předsednictví Evropské unii v příštím roce. Premiér po svém způsobu na nabídku nereagoval a to zřejmě Paroubka vedlo k obratu a pokusu - byť více než symbolickému - vládu položit.

Na vyslovení nedůvěry by totiž opozice, tedy sociální demokraté s komunisty, musela dát dohromady sto a jeden hlas a těmi jak známo nedisponuje. Vznik kabinetu umožnili - jak je ostatně v Paroubkově seznamu na prvním místě vládě vyčteno - dva poslanci zvolení za ČSSD, známá dvojice Melčák - Pohanka, kteří pak byli z ČSSD vypuzeni a v zásadních otázkách nadále hlasovali s koalicí. A v tomto okamžiku před nimi neleží žádné závažnější dilema, které by mohlo změnit jejich dosavadní postoje, takže vládu zcela jistě v poslední dubnový den podrží, tak jako to učinili i při obou předcházejících pokusech o vyslovení nedůvěry iniciovaných ČSSD. Dodejme ještě, že po prezidentské volbě vypadl z řad sociálních demokratů také poslanec Snítilý, ale ten se doposud k vládní většině nepřidával a dost možná bude i v otázce nedůvěry hlasovat společně s bývalými spolustraníky.

Na druhé straně by Paroubek teoreticky mohl počítat s dvěma poslankyněmi strany Zelených, Zubovou a Jakubkovou, které jsou ve sporu s předsedou Bursíkem a trochu se tu a tam cukají když přijde řeč na důvěru vládě. Což je sice těžko pochopitelné hlavně vzhledem k tomu, že Zelení, kteří se protáhli před dvěma lety do sněmovny, obsadili čtyři ministerská křesla, včetně podstatného resortu zahraničních věcí. A jakýmsi odbojníkem u křesťanských demokratů je zase poslanec Hovorka, nesouhlasící především s lecčím ve zdravotnické reformě. Obě zelené poslankyně i Hovorka také dlouhodobě hovoří mlhavě o podpoře amerického radaru. Nicméně Paroubek zřejmě dobře ví, že z tohoto mraku, jak se říká, pršet nebude a že nyní by obě poslankyně Zelených i svéhlavý lidovec napáchali připojením se k opozici takový zmatek, který be se nadto nutně obrátil proti nim, že s jejich hlasy ˇ%CSSD počítat nemůže. Konec konců, oni ani komunisté ve sněmovně nejsou z paroubkova třetího pokusu nijak zvlášť nadšení. Přidají se sice, ale vědí, že to nemá žádný význam.

Podle deníku Mladá Fronta Dnes dokonce ani někteří sociální demokraté další kolo nedůvěry moc nechápou a zdá se jim, že časté opakování hlasování o téže neprůchodné věci značně obrušuje hrany jinak dost ostrého nástroje, před kterým mívají respekt vlády disponující mizivou většinou v parlamentu prakticky na celém světě.

Nicméně Jiří Paroubek už teď ustupovat zřejmě nebude a tak prostě pokračuje ve všech legitimních způsobech jak vládu napadnout a veřejnosti znovu vysvětlit, proč je tak hrozná. Ostatně předseda ČSSD hledá vůbec veškeré cesty k oslabení koalice. Například po té, co premiér Topolánek vynadal před nedávným rokováním tripartity odborářům, chtěl Paroubek ihned vyslovit nedůvěru premiérovi. Až mu museli straničtí znalci ústavy vysvětlit, že to není možné a lze pouze smést vládu jako celek. Pokud ovšem je k dispozici dost hlasů. Což jak už bylo řečeno není, devadesát sedm či osm, podle toho, jak se zachová Snítilý, prostě nestačí. A pak je tu samozřejmě ještě další věc: ČSSD nemá - aspoň pokud veřejnost může vědět - připraven žádný obecně přijatelný plán jak po případném pádu Topolánkovi vlády pokračovat dál. Zda se spojit s lidovci či zelenými a opřít se o komunisty, anebo s jiným předsedou ODS, neboť konec vlády by zřejmě přivolal i Topolánkův pád coby šéfa strany, dohodnout buď velkou koalici, nebo něco jiného. Není-li viditelná varianta B či C, pak zřejmě musí zůstat v platnosti verze A, tedy stávající vláda se sice křehkou, ale zatím trvalou většinou. A pak ještě - do českého předsednictví unie zbývá nepříliš času, měnit nyní vládu a osazení všech ministerstev, vlastně celé poltické uspořádání, či dokonce hnát zemi k předčasným volbám, by mohlo být z dlouhodobého hlediska pro sociální demokracii dost nebezpečné. Což se rozhodně nedá říci o hlasování o nedůvěře, jaké se chystá ráno před Valpuržinou nocí. Nebezpečné není pro nikoho a tak jednoduše proběhne a prošumí médii, která lidé o následujícím prodlouženém víkendu sledovat stejně moc nebudou. A když náhodou ano, pomyslí si jen něco o tom, že za peníze daňových poplatníků by poslanci mohli dělat spoustu mnohem užitečnějších věcí, než hrát divadlo, které nikdo nesleduje.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .