Copak dnes asi dělá KGB?

30. červenec 2002

Mívám tušení, na něž dám, ale jsou příliš subjektivní a já se zdráhám vyslovit je veřejně, protože bych je racionálně neobhájil. Vždyť taková tušení má i nejedna hysterka a nejeden paranoik. - Ale mě ta má tušení zatím nikdy nezklamala.

Například dojem z lidské tváře. Někdy je tak výmluvný, že žasnu. To se pak ptám: Jak mohli někoho s takovýmhle "ksichtem" udělat šéfem tak významné instituce nebo tak velkého podniku? Jak se mohl stát ministrem? - Opakuji: zatím mě to nikdy nezklamalo, ale uznávám, že ve veřejné debatě bych s tím neobstál. Proto si to nechávám pro sebe.

Tentokrát to ale risknu a jedno takové tušení zveřejním. Netýká se fyziognomiky. Začnu raději od lesa.

Ve vědě platí, že hypotéza, která bere v úvahu co nejvíce faktů, a přitom je dokáže uvést ve srozumitelnou souvislost, ještě nemusí být s konečnou platností pravdivá, ale určitě není k zahození. Měli bychom na ni pamatovat. Nikoli přísahat, ale přinejmenším - pamatovat.

Když si v duchu rekapituluji naše polistopadové dějiny, snažím se vnímat jejich zdary i nezdary. Těch nezdarů je taky dost. Dokonce až příliš. U mnohých není třeba chodit pro vysvětlení daleko. Jiné překvapí svou nečekaností a jejich sřetězení s dalšími, podobnými, přímo vybízí vnímat je jako speciální množinu a ptát se, zda nejsou dílem neznámé, ale soustavné intence.

Ano, tady se má úvaha velice přibližuje paranoidnímu způsobu myšlení, ale položme si otázku: Copak asi dneska dělá bývalá KGB? ? Omlouvám se feministicky cítícím dámám za to, že přisuzuji této zlopověstné zkratce mluvnický rod ženský, ale to je takový zaběhnutý zvyk z dřívějších dob, protože "KGB" zní podobně jako "StB", kde je ženský rod na místě. Ale nezdržujme se maličkostmi.

Ta otázka není plácnutím do vody. Před časem jsme se z takzvaných otevřených zdrojů dověděli, že agenti Slovenské informační služby (té mečiarovské) měli u nás podněcovat protiromské výtržnosti zdejších skinheadů. Prý aby znesnadnili náš vstup do západních struktur. - Jedna výtržnost tomu jistě nezabrání, ale mohlo jich být víc. A hlavně: akce s tímto záměrem mohly být iniciovány i na zcela jiných úrovních našeho společenského a politického života.

Že moje úvaha nemusí být paranoidní, pro to svědčí fakt, že KGB existovala a pod jinou firmou nadále existuje. Že o ní naše veřejnost málo ví a že ji to moc nezajímá, je naše chyba

KGB nás měla prošpikované po několik desetiletí. Naše StB spolu s jistými strukturami aparátu KSČ byly její agenturou. KGB byla nástrojem a v nejednom ohledu i strůjcem imperiální politiky sovětské říše. Její kmenový pracovník je nejvyšším činitelem dnešní ruské říše. Že některé zájmy říše sovětské nepřestaly být zájmem říše ruské, to snad dá rozum.

KGB se dnes jmenuje jinak, ale to není důležité. - Kdybych byl jejím koncepčním pracovníkem, myslím, že bych si věděl rady. Usiloval bych o zachování jejích struktur doma i v zahraničí a snažil bych se jejich prostřednictvím sabotovat vše, co odporuje touze po znovunabytí velmocenského postavení Ruska. Například destabilizovat poměry v bývalých satelitních zemích. - Pokud jde o Českou republiku, zajímala by mě její slabá místa. Kde bych je hledal? Na to není těžké přijít. Je to především privatizační proces, demoralizace ve státní správě i jinde, napětí mezi různými sociálními skupinami, česko-německé vztahy, drogy. - Volil bych jakékoli způsoby. Jako stratég KGB bych měl tu zemičku jako na dlani. Z mého stanoviště ji lze prokouknout snáze než tam od nich.

Stop! Je to nemilá představa. Vím, že bych s ní měl zacházet velmi střídmě, abych nebyl považován za podivína. Některé směry představivosti se totiž u nás nevyskytují, třebaže nejsou v rozporu s možnostmi reality. Proto mě vlastně překvapuje, že se na tuto eventualitu u nás téměř vůbec nemyslí.

rse@rozhlas.cz

autor: Petr Příhoda
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.