Condolezza Riceová na Blízkém východě

Teprve v uplynulých týdnech se situace začala měnit - zejména poté, co do čela palestinské autonomie nastoupil demokraticky zvolený prezident Mahmúd Abbás. Také díky tomu první cesta nové americké ministryně zahraničí Condoleezzy Riceové vedla mimo jiné právě do Izraele a Palestinské autonomie. Spojené státy se tedy vrátily na blízkovýchodní diplomatickou scénu a pokusily se také obnovit své renomé hlavního či jediného rozhodčího izraelsko-palestinského sporu.

Riceová se v uplynulých hodinách setkala s oběma hlavními protagonisty, izraelským premiérem Arielem Šaronem a s palestinským prezidentem Mahmúdem Abbásem. S každým si měla co říci. Pro Spojené státy je kontakt s Abbásem novou zkušeností. Nevypočitatelný vůdce, jako byl Jásir Arafat, byl vystídán mužem, který vypadá a zřejmě i myslí jako západní politik. Obavy Američanů způsoboval předpoklad, že Abbás bude jako prezident příliš slabý na svůj úkol. Tím bylo především zakročit proti korupci, pacifikovat teroristické struktury a "prodat" vlastním lidem kompromis, který dříve anebo později vzejde z jednání s Izraelci.

Abbás zatím svět příjemně překvapil. Nehodlá sice zničit teoriristické struktury, jak požaduje Izrael, ale dohodl určité příměří a zajistil například, že palestinská policie bude bránit v raketových útocích na vnitřek izraele z území Gazy. Jeho mateřská strna, hnutí Fatah, dokonce na víkendovém zasedání vyjádřila ochotu zavázat se k úplnému příměří na územích, které Izrael obsadil v roce 1967, tedy v místech, na kterých zatím Palestinci považovali usedlé Izraelce za součást okupačních sil a tedy legitimní cíl. O víkendu také údajně palestinští bezpečnostní představitelé jednali s egyptskou rozvědkou, která je v oblasti důležitým činitelem, o plánu na odebrání nelegálních zbraní všem ozbrojeným skupinám - včetně Hamásu a Islámksého džihádu.

Abbásovu protiteroristickou politiku hodlají podpořit i Američané. Kromě tří set padesáti milionů dolarů, které reformující se samosprávě před pár dny přislíbil ve zprávě o satvu Unie prezident Bush, Riceová nabídla palestinskému vedení 40 milionů dolarů na podporu bezpečnostní reformy. To, jestli se podaří zabránit útokům, je jedním z rozhodujících faktorů úspěchu. Zatím totiž vždy platilo, že nad výsledky jednání měli právo veta ozbrojenci. Kdykoli situace vypadala nadějně, došlo k teroristickému útoku a případně izraelské odvetě, a pracně budovaná důvěra byla ta tam.

Právě apel na izraelskou trpělivost a velkorysost byl náplní schůzky Riceové s izraelským premiérem Arielem Šaronem. Bývalý generál , považovaný za jestřába, přišel v uplynulém roce s politikou dobrovolného a jednostranného odsunu vojáků i osadníků z Gazy. Američané ale od Šarona očekávají víc, totiž koordinaci veškerých kroků s Palestinci - a to takových kroků, které by umožnily Mahmúdu Abbásovi vystupovat před domácím publikem jako úspěšný a silný vyjednavač. "Nepodkopejte jeho pozici" doslova řekla Izraelcům Riceová.

Tématem rozhovorů byl pravděpodobně také izraelský požadavek, který Šaron dnes zopakoval, aby Abbás zničil teroristické struktury. Zdá se, že Američané přistoupili na palestinský argument, podle kterého by takový krok vyvolal vnitropalestinskou občanskou válku. Alternativou je, aby Izrael toleroval určité nebezpečí terorismu s tím, že by udělal některé viditelné ústupky. Propuštěním vězňů, uvolněním pohybu na palestinských uzemích a přísunem hospodářské pomoci by situace získala takovou dynamiku, že teroristé by byli delegitimizováni a takříkajíc rozpuštěni v přívalu mírového odhodlání. Tak si to alespoň zřejmě nová šéfka washingtonské diplomacie představuje.

Cesta Condoleezzy Riceové na Blízký východ ovšem byla spíše jen předehrou ke koncertu, který začne až zítra. V úterý se v egyptském letovisku Šarm Aš Šajch poprvé setkají Ariel Šaron s Mahmúdem Abbásem v jejich současných funkcích. Podle izraelských indicií se některé radikální skupiny včetně šíitského Hizbaláhu pokusí jednání narušit. Ďáblův advokát by řekl, že to není zas tak špatný nápad - včas bychom zjistili, jak velké odhodlání dostat se přes peřeje obě strany konfliktu mají.