Co skutečně zamýšlí Julínek

V Česku panuje přesvědčení, že průměrný člověk může pochopit úplně vše, co se ho týká. Proto prakticky každý s úžasnou odvahou a sebejistotou hodnotí daně, vzdělávací i sociální systém, pracovní trh a také zahraniční politiku. Samozřejmě hodnotí i zdravotnictví, vždyť jde o takovou oblast veřejného života, s níž je průběžně v kontaktu. Takové sebevědomí však má své nevýhody. Právě ve zdravotnictví narazí na nepřekročitelnou bariéru. Když člověk onemocní, stane se okamžitě bezbranným pacientem, který je odkázán na milost lékaře.

Může hodnotit, jak se dlouho čeká v čekárně, ale pokud jde o vlastní zdravotní stav a jeho zlepšování, netroufá si do toho vůbec mluvit. Právě to hodlá změnit zdravotnická reforma ministra Tomáše Julínka. Člověk bude mít možnost daleko více ovlivňovat, co se s ním v ordinacích a nemocnicích děje. Logicky to nemůže být reforma jednoduchá a nelze ji pochopit z povrchních novinových článků. V nich se většinou dozvíme pouze to, že se zavádějí poplatky, a také jejich sazbu. Odvažujeme se návrhy hodnotit, ve skutečnosti však o reformě nevíme prakticky nic - podobně jako v ordinaci při prohlídce od lékaře.

Přesto je možné reformu pochopit, když se zvolí jiný způsob komunikace. Proč se zatím nedaří, nechme na úvahu znalcům marketingu.

Jak to tedy je. Když Julínek a jeho spolupracovníci hovoří o reformě, jejich nejdůležitější věta zní: "Chceme, aby se pacient z příjemce charity stal informovaným zákazníkem." To tedy znamená, že si bude sám vybírat služby, o které má zájem.

K pozici zákazníka navíc patří, že nepřijímá služby jako dar, ale že si je sám bude nakupovat.

To je tedy základní myšlena reformy a z ní plyne technické zadání. Je třeba zaručit, aby každý měl dost informací o svém zdravotním stavu i o tom, jaké služby mu mohou pomoci.

Za druhé, každý musí mít dost peněz, aby si potřebné služby koupil. To by měla uskutečnit Julínkova reforma, která ovšem neskončí za čtyři roky. Pokud se jí vůbec podaří rozběhnout, potrvá o pár let déle. Předem je nutné připomenout, že ty skutečně drahé lékařské služby, všechny možné složité operace včetně transplantací, se nebudou platit ani nadále. Pojišťovny na ně budou i v příštích letech vybírat do solidárního fondu.

Třicet procent zdravotní péče si ale pacienti budou platit, teď jde jen o to stanovit, které. To se ostatně Julínkův tým chystá už v příštím roce. Nepochybně tam budou patřit úplně běžné chřipky či úrazy, není důvod, proč by do placených služeb nepatřily celé obory jako jsou lázně, nebo stomatologie.

Ve skutečnosti půjde o naprostou většinu služeb, které po lékařích požadujeme.

Na otázku, z čeho lidé budou své zdravotní potřeby platit, existuje jednoznačná odpověď: budou to tzv. spořící účty, kam budou povinně ukládat část svého pojistného. Jde o model, který se prosazuje ve Spojených státech a také v Nizozemsku. Správu těchto spořících účtů budou svěřovat pojišťovnám podle toho, jak budou pojišťovny schopné jejich peníze využít. Zkušené pojišťovny budou schopny nabízet individuální plány pro jednotlivé klienty. Oblíbeným příkladem pro české reformátory je americká pojišťovna Kaiser Permanente.

Typický plán této pojišťovny nabízí lékařskou péči bez spoluúčasti. Ovšem to neznamená, že nepočítá s poplatky, které činí deset až dvacet dolarů za návštěvu lékaře. Tyto výdaje ovšem mají limit a úplně zadarmo je prevence.

Existují ovšem i jiné plány, které spoluúčast připouštějí a to u všech zdravotnických služeb s výjimkou prevence. Strop na výdaje činí až 2500 dolarů ročně, pro rodinu až 5 tisíc dolarů. Předpokládá se, že zdravějším občanům zůstávají peníze na účtu.

Nabízejí se dokonce osobní akční plány, které navrhují cestu, jak si poradit se stressem, nadváhou a kouřením, občan může z účtu připlácet na akupunkturu a masáže.

Reforma je tedy dalekosáhlá a poplatky u lékaře případně rozdělení péče na drahou a na tu, kterou je možné platit, jsou jen první kroky takového pohybu.

Kritici a také celá řada zcela nestranných odborníků tvrdí, že to všechno jsou jen sny, které jen těžko může prosadit vláda s křehkou většinou ve sněmovně.

Možná mají i pravdu, v každém případě je užitečné vědět, o čem se ti politici zase tak náruživě hádají.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .