Co se děje s institucí dalajlamy?

7. leden 2008
Potala - zimní a zároveň hlavní sídlo dalajlamů

V polovině prosince řada zahraničních médií (i některá česká) přinesla zprávu, že Jeho svatost se nechala slyšet, že by si po jeho smrti mohli Tibeťané zvolit jeho nástupce a proces vyhledávání jeho dalšího znovuzrození by se tak nekonal. Každého, kdo ví alespoň něco o tibetském buddhismu anebo přinejmenším zhlédl Scorseseho Kundun nebo Bertolucciho Malého Buddhu, musí tato informace překvapit. Jak je to tedy se samotnou institucí dalajlamů a koncepcí znovuzrozenců?

S titulem dalajlama se poprvé setkáváme v roce 1578, kdy ho udělil mongolský vládce Altun Chán hlavě školy Gelugpa s tím, že se titul vztahoval i na dva jeho předchůdce. Současný dalajlama Tändzin Gjaccho je jeho čtrnáctým nástupcem. Dalajlama je tak nejen nejvyšším světským představitelem Tibetu, ale je zároveň hlavou školy Gelugpa, největší ze čtyř škol tibetského buddhismu. Tibeťané veří, že se v osobě dalajlamy rodí na svět bódhisattva (bytost, která dosáhla nirvány, ale rozhodla se ze soucitu ke všem cítícím bytostem znovuzrozovat se do světa a pomáhat jim k dosažení vysvobození) Avalókitéšvara. Zatímco víra v znovuzrozování je vlastní nejen buddhismu, ale i hinduismu, džinismu nebo sikhismu, instituce tulku, tedy osoby, která je po svém úmrtí a opětovném znovuzrození vyhledána, podrobena speciální výchově a poté uvedena do stejného úřadu, který zastávala před smrtí, je konceptem originálně tibetským.

Velmi zajímavým procesem je samotné vyhledávání znovuzrozence, protože proces je spojen s věštěním ze snů a znamení v přírodě, například na hladině jezer či na obloze. Tato znamení většinou určí konkrétní oblast, kde pátrá speciální skupina vyšších lámů po dětech, které by mohly věkem připadat v úvahu. Obvykle je tak vybráno několik dětí, jež jsou potom podrobeny zkouškám spočívajícím v rozpoznání věci zemřelého. Dalajlama ale není v Tibetu zdaleka jediným tulku, s touto tradicí se setkáváme i u ostatních škol tibetského buddhismu: Sakjapa, Kagjüpa a Ňingmapa. V podstatě každý větší tibetský klášter má několik tulků, zpravidla nejvyšších lamů. První zmínku o této tradici máme zdokumentovanou z roku 1209.

Narbulinka - letní sídlo dalajlamů

V současnosti je v celém Tibetu několik set tulků. Drtivá většina z nich jsou muži, ale existuje i několik ženských tulků. Současný počet však zdaleka nedosahuje počtu před čínskou okupací Tibetu, předpokládá se, že jich tehdy bylo v celém Tibetu několikrát více. Čínský vpád do Tibetu a následné rušení a ničení klášterů nejsou jediným problémem, jemuž musí a musel tento systém čelit. Letos se totiž čínská vláda rozhodla, že bude určovat, jestli je daný vybraný znovuzrozenec opravdu ten pravý. V nedávné době navíc čínské úřady vybraly jiného kandidáta než toho, který byl určen lamy. Jak se tato praxe - oficiálně komunistické - čínské vlády, jež by měla vycházet z ateismu a materialismu, slučuje s posuzováním znovuzrozenců, je jasné asi pouze čínským úřadům. Není proto divu, že se současný dalajlama k otázce svého příštího zrození s přibývajícím věkem už několikrát vyjádřil. Ve své biografii Svoboda v exilu říká, že se v žádném případě nenarodí v okupovaném Tibetu a narodí se v tibetské diaspoře v zahraničí.

Od sepsání Svobody v exilu už uplynulo skoro dvacet let a dalajlama změnil názor na věc. Můžeme jen spekulovat, co za jeho rozhodnutím stojí. Je-li to pouze snaha nedat Číňanům příležitost využít čas mezi jeho úmrtím a intronizací, nebo dalajláma usoudil, že čtrnáct dalajlamů dovedlo Tibeťany do moderní doby, kdy už si budou vybírat svého vůdce standardními demokratickými prostředky. Obojí je jistě možné, ale ve prospěch druhé varianty by svědčily už jeho dřívější výroky o tom, že instituce dalajlamů již splnila svůj účel, i fakt, že Tibeťané žijící v exilu mají už několik let právo v demokratických volbách zvolit své zástupce, z nichž pak standardní cestou vznikne tibetská exilová vláda v čele s premiérem.

Dalajlamův rodný dům

Podíváme-li se na celou záležitost z pohledu tibetského buddhismu, není dalajlamovo překvapivé prohlášení s jeho naukou v rozporu. Jako bóddhisattva, bytost rodící se z vlastní vůle za účelem pomoci druhým, má možnost zvolit si rodiče i místo narození a eventuálně i možnost se znovu nezrodit. Ostatně i ve zmiňované Svobodě v exilu jsou uváděny případy, kdy převtělenci oznámili, že už v dalším zrozováni nebudou pokračovat a doporučili, aby místo nich byl vybrán nástupce podle schopností.

Spustit audio
autor: Jakub Kocurek