Co s vsetínským starostou a senátorem?

I nezaujatý pozorovatel připustí, že s jeho obyvateli, kteří tam třeli bídu, byly problémy a že zchátralý dům si nezaslouží nic jiného než demolici. Co měl starosta dělat? Bezúhonná odpověď na tuto otázku by zněla asi takto: měl opatřit jeho obyvatelům náhradní bydlení, pokud možno rozptýlené, zajistit jim sociální rehabilitaci a dostatek pracovních míst.

Lze se ovšem ptát, zda to odpovídá možnostem města, zda ten návod není utopický. Asi bychom zjistili, že je. - Starosta mohl vyjít vstříc usedlíkům a institucím v bezprostředním okolí a ohradit místo plotem. Po zkušenostech s Matiční ulicí v Ústí nad Labem by to neprosadil. Také mohl nechat věci tak, jak jsou. Riskovat eskalaci napětí mezi romskou komunitou a většinovou společností a čekat, až se stane pobyt ve zchátralém monstru životu nebezpečným.

Starosta vyřešil tíživý problém města rázně a po svém. Dvěma stovkám Romů zřídil náhradní bydlení v tzv. bytových kontejnerech na periférii (nepleťme si "bytový kontejner" s popelnicí!) a pro sedmdesát z nich zakoupil domky ve vzdálenějších oblastech, kam je "vyvezl". Lze mu vytknout, že problémy "vyvezených" hodil na krk obcím, které nemají s jeho volebním obvodem a se Vsetínem nic společného. Pak se stalo, že v televizním interview užil mnohoznačné slovo "vřed". Vzpomněl si na chirurgy, kteří léčí žaludeční vřed jeho odstraněním. Jak to myslel přesně, zda bylo vředem vybydlené monstrum, chování jeho obyvatel, nebo Romové vůbec, na to se ho už neptali.

Bylo to právě toto neprozíravě volené slovo, které vstoupilo do mediálně-politické hry a rozpoutalo kampaň. Na starostovu hlavu se valí lavina rozhořčení, jemuž dávají průchod i publicisté jinak seriózní. K nim se rozpačitě přidalo i vedení KDU-ČSL, za niž byl starosta zvolen senátorem. V té straně se mluvilo i o tom, že by mohl být předsedou. Aféra mu může podříznout větev.

Obdobných kampaní jsme zažili víc. Proběhly podobně. Určitá romská komunita se ocitla v tísni, chovala se podle toho, což narušovalo její soužití s okolím. Následoval pokus o řešení, koncipovaný na komunální úrovni. Jinak to nešlo, vyšší úrovně řízení způsob řešení neznají. Pak se ozvali zastánci lidských práv, kteří to komunální řešení znemožnili. - Poučná byla ruzyňská aféra. Nezodpovědnost televize Nova podnítila exodus některých našich Romů do zámoří. Britští imigrační úředníci začali tehdy ověřovat finanční vybavenost zájemců o návštěvu jejich země přímo na ruzyňském letišti. Mezi odmítnutými převážili Romové. Nastal souběh dvou charakteristik: vybavenosti k pobytu a příslušnosti k etniku. O to druhé Britům nešlo, někteří měli ostatně tmavší barvu pleti. Naši ochránci lidských práv je přesto obvinili z rasismu. Britové se pak stáhli. Pozorný pozorovatel si mohl povšimnout, že tzv. lidskoprávní iniciativa se může snadno stát jalovou pózou.

Ano, existuje náš český "romský problém". Jeho povahu a dosah si česká společnost ani její politická či mediální reprezentace neuvědomuje, a proto neví, jak ho řešit. Jediné, nač se zmůže, je bdělé respektování tzv. politické korektnosti, tedy toho, jak se o problému mluví. Mluva nesmí být pohoršlivá (že konkrétní řešení nikoho nenapadá, je méně důležité). Možná, že politici i novináři mají proto nejasný pocit provinilosti. Od něj si lze snadno ulevit tím, že pranýřujeme toho, kdo se odhodlá ke konkrétnímu činu. Ten za daných okolností nemůže být jiný než problematický. V kampani proti vsetínskému starostovi nelze přehlédnout pokrytecký rozměr.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .