Co mění reforma pro pacienty

Jinak tomu nebude ani v nastávajícím týdnu. Právě poplatky u lékaře se stanou záminkou k souboji vládních a opozičních poslanců ve sněmovně, odboráři mají vyhlásit stávku proti záměrům reformního ministra Tomáše Julínka.

Něco se tedy děje a není úplně jasné, na jaké změny se může těšit, případně jakých změn se musí obávat pacient.

Politici i soudci se soustředili na poplatky u lékaře. Není divu, zmíněné reformní opatření už přineslo nějaké výsledky, které se dají popsat. Systém poplatků funguje, má však chyby v tom, jak je nastaven. Je pozoruhodné, že si chyb předem všiml jen málokdo.

Důvodem byl rozšířený souhlas expertů s jejich zavedením. Každý věděl, že zdravotnické systémy, které odpovídají tomu českému, se bez poplatků neobejdou, jinak někteří lidé péči zneužívají. Ukázalo se to hned v prvních týdnech poplatků u pohotovosti. Lidé je přestali vyhledávat, počet návštěv klesl o 45 procent. Z toho je zřejmé, že všechny dřívější návštěvu vskutku nutné nebyly.

Ovšem teď se zjišťují i chyby. Ústavní soudci se ptali velmi logicky, proč občané platí třicet korun za návštěvu praktického lékaře. Ušetří se tím v systému nějaké peníze, případně dostane občan od doktora něco navíc?

Peníze se tedy neušetří, protože praktičtí lékaři jsou placeni podle počtu pacientů ve své kartotéce. Lidé tedy budou chodit méně častěji a doktoři dostanou stejně peněz. Vlastně dostanou o pět až deset tisíc korun měsíčně navíc, protože si mohou vybrané poplatky ponechat. Podobné to je s lékárníky. I pro ně jsou poplatky za recept součástí příjmů. Navíc první letošní údaje o spotřebě léků od společnosti IMS ukazují, že lidé skutečně omezili spotřebu, ovšem za léky platí víc, nepočítaje v to vyšší daň z přidané hodnoty a poplatky. Výdělky lékárníků tedy rostou a výdaje systému neklesly.

Je tedy jisté, že právě lékárníci a privátní lékaři vydělávají víc, i když výsledky regulace jsou zatím sporné. Je nutno uznat, že před tímto efektem varoval sociálnědemokratický exministr David Rath, přesto většina expertů trvá na tom, že zavést poplatky bylo správné. Častěji se ovšem ozývají hlasy, že je třeba zavést výjimky pro chudší vrstvy. Pokud by chtěl člověk učinit nějaký závěr už v této chvíli, ještě před vládní dohodou o druhém kroku reformy, mohl by použít trochu za vlasy přitažené tvrzení. Na zdravotních službách je možné vydělávat víc, než se dosud vydělávalo, a reforma to umožňuje.

I když regulace zabrání zneužívání péče, značnou část úspor přetaví soukromí zdravotníci ve svůj zisk.

Teď jde ovšem o to, do jaké míry se dá takovému výkladu věřit. ODS a její ministr zdravotnictví Tomáš Julínek skutečně přišli s myšlenkou, že do zdravotnictví patří zisk. Ten právě motivuje zdravotnické podniky k tomu, aby hospodařily efektivně. V případě, že se zároveň zavede konkurence, zisk zůstane omezen a zlepší se služby pro občany.

Celá reforma by naopak skončila špatně, kdyby soukromé firmy hledaly ve zdravotnictví jen možnost zisku a efektivnost služeb by se nezlepšila. Zatím se poměry mění tímto směrem. Praktičtí lékaři i lékárníci dostávají víc peněz, i když se služby nezlepšují. A teď se nabízí otázka, co se stane v nemocnicích a zdravotních pojišťovnách, které se mají změnit v druhé části reformy.

Pokud tedy reforma projde, stanou se z fakultních nemocnic i zdravotních pojišťoven akciové společnosti, které dostanou šanci produkovat zisk. To je jisté. Má to fungovat podle holandského vzoru, kde konkurence nutí pojišťovny nabízet stejné služby za nižší cenu. To už jisté není. Dokonce se objevuje obava, že výsledek bude jiný: pojišťovny ušetří a vytvoří zisk tím, že omezí svým klientům svobodnou volbu lékaře. Naznačuje to první verze paragrafového znění zákona o veřejném zdravotním pojištění. Pojišťovny dostanou možnost, aby si samy vybíraly smluvní lékaře a vytvořily tak smluvní síť. Jejich klient nebude smět navštěvovat jiné lékaře a nemocnice, než ty ze smluvní sítě. Jak má být smluvní síť hustá, to stanoví vláda svým nařízením, zákon tedy nic zaručovat nebude. Navíc dostanou pojišťovny možnost určit některé výkony, které bude pacient smět žádat jen s jejím souhlasem.

Z toho je jasné, kam systém směřuje: k modelu amerických HMO, tedy Organizacím řízené péče. Jde o pojišťovny, které povolují pacientům návštěvu jen ve své smluvní síti, navíc drahé výkony schvalují.

O totéž se už dnes snaží ambulantní lékaři, jejichž profesní organizace budují s požehnáním ministerstva zdravotnictví vlastní sítě řízené péče. Ty mohou pacienty kontrolovat a zabránit jim, aby chodili k jakému lékaři se jim zachce. Pochopitelně na tom vydělají.

Pro české pacienty se tím nabídka zdravotnických služeb zúží. Možná je to dobře, možná se opravdu plýtvá. Ale připomeňme, že americké HMO ztratily na popularitě poté, co se zjistilo, že svůj zisk přelévají do vysokých manažerských platů a do investic, které nesouvisejí se zdravotnictvím.

Vážná diskuse teprve začíná.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .