Co je to zač, ta KSČM, a jaké ohrožení představuje

Přesto jsem přesvědčen, že ty hlavní problémy, na jejichž řešení či neřešení bude záviset příští osud naší společnosti (nebo chcete-li: našeho národa), jsou jiné povahy. Zmínil jsem je minule, a proto nabízím už jen malé srovnání: kdo představuje větší ohrožení: Člen KSČM, anebo demoralizovaný 30-ník nebo 40-ník, který možná ani nebyl u komunistů, ale obratně zaujal pozici v politické či podnikatelské sféře a nebrání se kontaktům se stejně obratnými lidmi z kriminálního polosvěta? I seriózní publicisté zdůrazňují, že KSČM je nereformovaná komunistická strana. Že je jakousi dědičkou někdejší KSČ (k tomu se ostatně sama KSČM hlásí). Vzniká tak dojem, že je kukaččím vejcem, zárodkem bývalého režimu. Přitom je to spíše zbytková strana. Houfec, který tu zbyl po nedobrovolném, nespontánním, neboť zvenčí vyvolaném rozpadu KSČ. Ten rozpad měl konjunkturální ráz, začal v listopadu, byl postupný. Někdo to stihl hned, někdo později, někdo to nestihl. Např. kádrovák, který nastolil na mém tehdejším pracovišti v 70. letech dusné poměry, to stihl. Stal se pak majitelem jednoho pražského deníku, těšil se přízni novopečeného ministra hospodářství a naše mladistvá žurnalistika ho předváděla jako vzor podnikatelské zdatnosti.

Nevím o tom, že by nějaký sociolog nebo pátravý novinář zkoumal KSČM tak, jako badatel zkoumá biotop. Přitom je zřejmé, že je to sešlost různorodá. Jsou tam senioři, kteří už vzhledem k věku nedokáží změnit postoj a jednou za rok se šourají na Džbán nebo na Letnou. Jsou tam ti, co se neodhodlali včas převléci kabát. Pokoušeli se o proměnu strany a neměli úspěch. Dnes by jim bylo lépe v ČSSD, ale už to jaksi nejde. Jsou tam žlučovité typy, stravující se celoživotní nenávistí; čtou Haló-noviny a píší do nich, nic jiného neuměli a neumějí. Jsou tam ti, co se s bývalým režimem zapletli příliš, třeba jako donašeči, a už nemohou couvnout.

Je otázka, jaké nitky spojují tuto stranu s StB nebo i KGB a co u nás tyto podniky vyvádějí. Něco asi ano, ale jejich prsty sahají i jinam, možná, že bychom byli překvapeni, kam až. Ale tím se nikdo povolaný veřejně nezabýval, je to zvláštní. KSČM může být pro takové rejdy vhodným prostředím, ale nejen ona.

Připomínám, že KSČM je jen zbytkem předlistopadové KSČ a že KSČ 70. a 80. let byla už jiná než ta předtím. V čistkách po sovětské okupaci se zbavila třetiny členstva. Původní počty sice doplnila, ale už jen jako převodová páka moci a záštita individuální kariéry. Její členstvo se chovalo jako poddajná masa bez vlastního názoru. Je to jistě morální defekt, ale lze jím vysvětlit, že dnešní KSČM nemá žádnou vizi, která by dokázala zaujmout. Kromě nostalgie a marxisticky znějících frází nabízí uhlazené vystupování svých šéfů, kteří prozíravě nepřistoupili na hulvátskou rétoriku předáků jiných stran. A ještě něco: KSČM je proti šlechtickým restitucím, katolické církvi a sudetským Němcům. Je opatrně antiamerikanistická, protizápadní a důsledně rovnostářská. Tím otevřeně formuluje některé emoce a předsudky, které jsou vlastní valné části české veřejnosti. Tím by obstála i jako - řekněme - krajní křídlo ČSSD.

Co ji vlastně drží pohromadě, když je jakousi karikaturou české společnosti vůbec? Domnívám se, že to je hlavně manýra naší tzv. pravicové politiky a žurnalistiky, která bez hlubší analýzy staví tuto stranu na pranýř. Vystavuje ji veřejnému ponížení, čímž ji samotnou nutí k sektářské zatvrzelosti. - Pěstovat si takové uskupení v zádech je do budoucna nepraktické. Proto není od věci pokusit se vtáhnout tuto stranu do politického provozu, vsadit na její vnitřní dynamiku, zatím umrtvenou, tím ji rozložit a její nestravitelné složky odkázat na normální politickou periférii.