Co je to hinduismus – úvaha zainteresovaného Evropana
V předcházejících dílech našeho seriálu jsme se o hinduismu neustále zmiňovali. A přece jako bychom kolem něj spíš kroužili, než abychom si přesně a srozumitelně vysvětlili, jaký opravdu je.
Zásadním způsobem určuje život více než jedné miliardy lidí, protože se s ním tím či oním způsobem musí vyrovnávat všichni obyvatelé Indie, bez ohledu na svou vlastní náboženskou identitu. Nemyslím, že by Indové byli více nábožensky založení než obyvatelé jiných koutů světa. Snad je to pouze první dojem, který si domů odvážejí zahraniční turisté. Vytvářejí ho tisíce a tisíce chrámků, bohů, svatých mužů, poutních míst, posvátných krav a všelijakých prapodivných zvyků, jimž překvapený návštěvník nedokáže porozumět. Problém spočívá v komplikované propletenosti toho zmatku, jenž v kterýkoliv okamžik útočí na všechny naše smysly. Je vůbec možné se v tom chaosu zorientovat? Dá se v něm najít nějaký pevný bod? A co je to tedy ten hinduismus?
Mezi historiky i religionisty panuje shoda v tom, že nejde jen a pouze o náboženství. Spíše je vhodné hovořit o složitém kulturně-sociálním systému, který pro výstavbu své komplikované struktury využívá náboženské kategorie. Každý aspekt života jedince, společnosti, a tím pádem i celé civilizace má v rámci tohoto systému nějaký náboženský význam. Zároveň nelze jednotlivé prvky ze systému vytrhnout a bez zásadní změny jejich podstaty je přenést do kulturně i sociálně odlišného prostředí, tak jako v případě jiných velkých náboženství. Současně v hinduismu nalezneme prakticky všechny známé náboženské projevy a zkušenosti, počínaje vyhraněným monoteismem, který jasně odděluje člověka a Boha, přes polyteismus, kult předků, animismus až po ztotožnění veškerého bytí s Bohem samotným. Mnozí seriózní badatelé proto raději pojem hinduismus zcela zavrhují a pro popis náboženské reality v Indii používají neurčitého, ale všeobjímajícího vyjádření „indická náboženství“.
Jistě není bez zajímavosti, že hinduisté samotní po staletí necítili potřebu jednoznačně pojmenovat, a tím pádem i jasně vydělit svoji náboženskou identitu. Tato skutečnost souvisí se základními charakteristikami jejich náboženského systému a s jeho pozoruhodnou schopností neustále se proměňovat, pružně reagovat na dobové změny či vlivy okolního světa. Hinduismus nikdy neustrnul na nějaké etapě svého historického vývoje, ačkoliv všechny jsou v něm dodnes patrné. Nikdy nepodléhal rozhodnutím nějaké centrální autority, která by závazně určovala, v co se smí či nesmí věřit, co je pravověrné a co naopak náboženská hereze. Z tohoto důvodu nebylo v hinduistické Indii nikdy třeba pálit knihy oponentů, pronásledovat je kvůli odlišným a nebezpečným názorům. Naopak, mnohé svaté knihy jsou přímo dokonalou ukázkou náboženské synkreze. Nebo jsou dokonce v jednom a tom samém posvátném spisu za sebe zařazeny protikladné myšlenky, vzájemně se zcela vylučující, jako by představovaly jen různé fáze ideového vývoje, ovšem bez formální potřeby odstranit názor starší, a tedy překonaný.
O hinduismu se proto často mluví jako o náboženství, které je přímo ztělesněním tolerance. Nutno poznamenat, že tuto jeho domnělou vlastnost dnes propagují především samotní hinduisté a bývají na ni také náležitě pyšní. Podle jejich představ je hinduismus dokonalou ukázkou principu nenásilí, jakýmsi univerzálním všelidským mottem, které zní: žít a nechat žít. Pojetí je to ovšem značně zjednodušené, v horších případech snad dokonce vědomě lživé. O toleranci se totiž v hinduistickém přístupu k náboženské jinakosti hovořit nedá.
Islám a křesťanství jsou náboženství, která na své věřící kladou nárok absolutní poslušnosti, byť by podle jejich vlastních slov tato poslušnost věřící v důsledcích osvobozovala. Každé z nich svůj náboženský obsah, zvěst či zjevení považuje za zcela výlučné, jedinečné a absolutní, mající tím pádem monopol na plnost pravdy. Vše, co stojí mimo tuto zvěst, jako by ztrácelo smysl, bylo nevyvinuté, nějakým způsobem nedokonalé a existovalo vlastně pouze jako příprava či předstupeň pro přijetí oné absolutní pravdy. Přístup hinduismu je přesně opačný, v důsledcích ovšem stejně totalitní. Svět kolem nás je mnohotvarý a stejně tak i pravda samotná musí mít mnoho podob. Každá z těchto pravd je určena člověku nacházejícímu se na určitém osobnostním a duchovním stupni vývoje, a člověk tedy takovou pravdu odhodí či přirozeně opustí, postoupí-li výše. Hinduismus proto vykazuje pozoruhodnou schopnost vše cizí do sebe pohltit, přijmout to jen jako další stupeň na cestě vzhůru, zahrnout to dokonce i do bezbřehého světa své složité mytologie. Zdánlivě vlastně tolerovat existenci nového, třeba i cizorodého náboženství, ve skutečnosti mu však přisoudit jen další místo mezi mnoha jinými v rámci nevyhraněného, ale vždy všeobjímajícího světonázoru.
Dost ale filozofického teoretizování. Těchto nedozírných hloubek svého vlastního náboženství je si ostatně vědomo naprosté minimum hinduistů. Drtivá většina prostých věřících bez pochyb prostě nemá čas, potřebu a jistě ani chuť se něčím tak abstraktním zaobírat. Již od starověku proto v hinduismu existovaly dva paralelně fungující náboženské světy – rovina vysoká, otevřená spekulaci, která jako by neznala hranic, a rovina nízká určená pro většinové použití v každodenní realitě. Spekulativní myšlení vysokého hinduismu přineslo konkrétní plody v úžasných filozofických spisech, které stále do velké míry čekají na své plné docenění, protože hinduistická filozofie je vedle klasické filozofie řecké dodnes jakousi Popelkou. Hinduismus nízký neboli lidový pro změnu stvořil neuvěřitelně pestrý svět mýtů, pověr, lidových vyprávění, komplikovaných rituálů, v jejichž krajových odlišnostech se nevyznají ani sami hinduisté.
Právě toto je svět, který každého návštěvníka Indie ohromí a zmate. S údivem a se stovkami otázek vířících vám v hlavě budete pozorovat hinduistické poutníky, jak na svatých místech podle jakéhosi nepochopitelného klíče vykonávají složité obřady. A když už se vám bude zdát, že v tom chaosu rozpoznáváte prvky, které se opakují a s trochou představivosti by bylo možné jejich smysl i pochopit a vysvětlit, přikvačí nová parta poutníků a jejich rituály na tom samém místě budou zcela odlišné. To je specifikum hinduismu, které vyvěrá z vlastností, o nichž jsme se zmínili. I kdybyste svět tohoto náboženství poznávali celý život, jeho konec ani nezahlédnete. Snad je v něm obsaženo opravdu úplně všechno. Snad se v něm věrně zrcadlí život sám.
Seriál Indie mezi tradicí a modernitou vysíláme v magazínu o světě Sedmý světadíl.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
