Co chtěl Nicolas Sarkozy na Ecofinu

Už to samo o sobě představovalo nečekanou premiéru, protože tato jednání dosud spočívala v hodně expertních debatách a například nynější britský premiér, když ještě býval lordem strážcem pokladu, za sebe do Bruselu zpravidla posílal svého náměstka. Nicolas Sarkozy měl pro svůj nečekaný výlet dobré důvody a dal je také předem vědět.

První, který se nabízí, je samozřejmě sebepropagace spojená s posedlostí u všeho být a nade vším dohlížet. Tak jednoduché to ale není. Druhý důvod byl ten, že francouzský prezident chtěl dát na srozuměnou, že měnové otázky jsou otázky na výsost politické a že není od věci, když se jich chopí nejen příslušní resortní ministři, ale někdy rovnou jejich šéfové. A tady jsme u důvodu, proč v Evropě, zvláště v zemích, které používají euro, nastal nad Sarkozyho výletem takový rozruch.

Mezi členy eurozóny má Francie nějaký čas pověst špatného žáka, protože nedodržuje takzvaná maastrichtská kritéria, mezi něž také patří deficit státního rozpočtu, který by neměl překročit hodnotu tří procent hrubého národního produktu té které země. Francie už byla kvůli svému prohřešku opakovaně peskována a předchozí vláda premiéra Dominiqua de Villepina přislíbila nápravu s tím, že v roce 2010 bude rozpočet bez manka.

Prezident Sarkozy nyní vzkázal, že tento termín by vzhledem k chystaným domácím vládním ekonomickým opatřením rád posunul o dva roky dále. I když pro tak velkou zemi, jako je Francie, se často najde více pochopení než pro jiné, posunutí termínu se nedalo vykládat jinak než jako porušení daného slibu a tím pádem také jako špatný příklad. V mezinárodních vztazích obecně a ve společenství, jako je Evropská unie zvláště, je dobrým zvykem, že každá nová vláda přebírá závazky po své předchůdkyni. Už jen proto vyvolala ohlášená změna tolik povyku.

Neklid mezi evropskými partnery byl o to větší, že Nicolas Sarkozy letos na jaře ještě jako prezidentský kandidát opakovaně kritizoval politiku Evropské centrální banky ve Frankfurtu nad Mohanem, protože se prý příliš soustřeďuje na boj s inflací a málo podporuje hospodářský růst. Ještě před pondělní schůzkou ministrů financí a hospodářství se především z Německa ozvaly hodně hlasité námitky. Spolková republika si léta letoucí zakládala na pojistkách znemožňující vládní zásahy do politiky Bundesbanky a kancléř Helmut Kohl souhlasil s výměnou marky za euro jen pod podmínkou, že sídlo společné ústřední banky bude v Německu a že nová unijní instituce bude stejně nezávislá jako ta spolková. Jakýkoli útok nebo třeba jen výhrady proti evropské centrální bance byly a jsou v Berlíně vnímány jako porušení nejen dobrých mravů, ale i základů vzájemných vztahů.

Jenže Sarkozy na schůzku do Bruselu mířil ještě s jedním projektem. Již nějaký čas opakuje, že vedle evropské centrální banky schází "evropská hospodářská vláda". Rozluštit tento pojem není vůbec snadné ani ve Francii, kde se zrodil. Při důrazu, který v Paříži tradičně kladou na význam suverenity, nemůže jít o jakoukoli variantu třebas jen zárodku nějaké federální instituce.

Proto je mnohem pravděpodobnější, že prezident Sarkozy by si rád s eurem udržel dvě věci najednou: společnou měnu jako kryt pro národní ekonomiku v časech, kdy se jí nedaří, a zároveň přimět evropskou centrální banku, aby svou politikou pomáhala hospodářství jeho země bez ohledu na ostatní. Britové by řekli, že tento pan by si rád koláč uchoval a zároveň jej mohl jíst.

Pan Sarkozy v Bruselu došel sluchu pouze se svým nápadem dát francouzské finance do pořádku o něco později. S těmi dalšími bude asi muset ještě nějaký čas počkat bez jistoty, že k jejich uskutečnění vůbec někdy dojde. Ale kdoví, zda předvídavý politik předem nepočítal s tím, že uhraje jen něco a že i pouhou snahou o to, co neuhraje, nakonec doma udělá dobrý dojem?

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .