Církevní restituce mění systém financování církví

Na státu finančně nezávislé budou v Česku církve a náboženské společnosti. Dosud jejich provoz platí stát ze svého rozpočtu. Na základě církevních restitucí se to změní. V minulosti zabavený majetek dostávají a v dalších letech dostanou církevní organizace zpět a budou s ním hospodařit tak, aby mohly dál fungovat.

Pole, lesy a další pozemky vrací stát také plzeňské římskokatolické diecézi. Na vypořádání čeká nejen toto biskupství, které získá z majetku zdroj financí na provoz, v mnoha případech pomůže také obcím, kterým zablokované církevní pozemky bránily v rozvoji.

Vodovodní vrt v Poleni

Zásadní význam mají církevní restituce pro obec Poleň na Klatovsku. Díky odluce státu a církve se lidé v této vesnici konečně dočkají kvalitního zdroje pitné vody.

Celý proces vydání majetku trvá několik měsíců, vyřízený je zatím jen zlomek žádostí, vypočítává kancléř biskupství Ján Grajcár. Šance, že v Poleni vybuduje obec na církevním pozemku vodovodní vrt, je velmi reálná.

František Radkovský (uprostřed), biskup Plzeňské diecéze|foto: Jana Šustová

Jak církevní restituce ovlivní chod plzeňské diecéze, přesněji jak se nakládání s vydaným majektem promítne do budoucího hospodaření katolické církve na západě Čech? Jaký systém financování církve funguje v sousedním Bavorsku?

V současné době potřebuje plzeňská římskokatolická diecéze ročně na svůj provoz kolem 150 milionů korun. V roce 2014 to bylo 155 milionů, z toho 75 milionů tvořily náklady biskupství a zbylých 80 milionů potřebovaly na svůj provoz farnosti. Zatím biskupství dostává státní dotaci, předloni to bylo 57 milionů, které šly na platy kněží a zaměstnanců diecéze.

Příspěvek od státu se v souvislosti s církevními restitucemi každý rok snižuje. V budoucnu se musí nastavit úplně jiný systém financování. Část peněz na provoz získá z ploch, které dostane zpátky v restuticích.

Vydělat si na svůj provoz

Plzeňské biskupství spoléhá na takzvané náhrady. Tedy na peníze, které dostane od státu za majetek, který z různých důvodů není možné vrátit. Na náhradách dostane diecéze po dobu třiceti let 85,5 milionu korun ročně. Poslední splátka by měla přijít v roce 2043.

Podle kancléře biskupství Jána Grajcára je předpoklad, že roční výnosy z investovaných peněz, tedy z pořízených nemovitostí, budou v řádu desítek milionů korun. V rámci úspor počítá plzeňská diecéze se snížením počtu kostelů, které v současné době vlastní.

Řezno (Regensburg)|foto: Jiří Kamen

Část nákladů biskupství a jednotlivých farností budou pokrývat kostelní a jiné církevní sbírky. Zdrojem příjmů může být podle biskupa i zpoplatněný vstup do některých chrámů. Farnosti by si tak mohly zčásti vydělat na svůj provoz.

Církevní daň v Německu

Zcelá jiná situace je v sousedním Bavorsku. V Německu získávají církve peníze na provoz ze státem vybírané církevní daně.

Zatímco roční rozpočet plzeňské diecéze a farností je kolem 150 milionů korun, roční rozpočet regensburgské diecéze je zhruba 300 milionů eur. Z toho zhruba 80 procent představuje církevní daň. Zbylou pětinu nákladů hradí diecéze Regensburg z různých zdrojů.

Co se struktury výdajů týče, tady se plzeňská a regensburgská diecéze neliší. Největší položkou v rozpočtu plzeňské diecéze jsou mzdy, říká kancléř biskupství Ján Grajcár. Kromě mezd mají ústředí diecéze i farnosti další výdaje. Peníze potřebuje plzeňské biskupství i na školy, které zřizuje.

Také biskupství Regensburg vynakládá většinu peněz na platy kněží, varhaníků a dalších zaměstnanců, financuje provoz 600 farností, investuje do oprav kostelů a kaplí, kterých je v diecézi 2 tisíce, financuje provoz farních sálů a místností, kde se potkávají věřící lidé s nevěřícími.

V případě financování církví platí, že jiný kraj, jiný mrav. Představitel katolické církve na Plzeňsku nebo Karlovarsku biskup František Radkovský věří, že se podaří nastavit systém tak, aby si plzeňská diecéze dokázala v budoucnu na provoz vydělat a byla soběstačná. Jinou možnost si ani nepřipouští.