Čínský pohled na lidská práva

Obecně se má za to, že stejně tomu bude i tentokrát, i když kontroverze budou ještě nějakou dobu pokračovat. Rezolucí, kterou Spojené státy navrhují, se má totiž zabývat komise OSN pro lidská práva, která v polovině března v Ženevě zahájila své šestitýdenní výroční zasedání. Od krvavého potlačení prodemokratických studentských demonstrací na pekingském náměstí Tchien-an-men v roce 1989 se komise rezolucí na adresu Číny zabývala každý rok. Jen loni Spojené státy rezoluci nepředložily - kvůli dílčím zlepšením a slibům Pekingu, že pokrok bude pokračovat.

To se ale podle Washingtonu nestalo, což ukázala už únorová výroční zpráva amerického ministerstva zahraničí o dodržování lidských práv ve světě. Čína je v ní kritizována za to, že dovolila, aby se situace v oblasti lidských práv na jejím území v uplynulém roce dokonce zhoršila. Pekingu je vyčítáno především vykonávání mimosoudních poprav a mučení a utlačování příslušníků náboženských a politických skupin. Explicitně je zdůrazněno zatýkání disidentů využívajících možností internetu a také zadržování aktivistů, kteří upozorňují na problém šíření viru HIV a nemoci AIDS.

To všechno jsou letité hříchy, za které Pekingu bohužel nehrozí žádný postih. Letošní rezoluce, stejně jako ty předcházející, bude pouze zdviženým prstem. To, co čínský pragmaticky smýšlející komunistický režim opravdu vzrušuje je už řadu let trvající prudký hospodářský růst. Ne že by Číně verbální kritika Spojených států nebo organizací na ochranu lidských práv nevadila. Peking však zůstává klidný, protože ví, že jeho hospodářské kontakty s ostatním světem a stav dodržování lidských práv jsou v zásadě vnímány odděleně.

Čína si navíc vůči vnější kritice pěstuje dost účinnou imunitu: Čínský parlament například tento měsíc schválil Komunistickou stranu už dříve odsouhlasené dodatky k ústavě. Ty zaručují ochranu soukromého vlastnictví a lidských práv. Tyto změny navenek působí dojmem, jako by Čína udělala velký krok vpřed, i když zatím jen z čistě formálního hlediska. Skutečný problém však leží v chápání pojmu lidských práv.

Čína odmítá západní pojetí těchto práv jako základních svobod jednotlivce. Místo toho tvrdí, že ochrana lidských práv znamená především záruku uspokojování základních životních potřeb jako jsou bydlení, jídlo a oblékání, ke kterým patří také právo žít v harmonické a stabilní společnosti. Není divu, že při tak zásadních rozdílech přístupu k otázce lidských práv dosavadní snahy o dialog s Pekingem nepřinesly víc, než občasné kompromisní řešení. Propuštění konkrétních politických vězňů Čína nikdy neopomněla prezentovat jako gesto dobré vůle.

Úplně jiným gestem je trest dvouletého odnětí svobody, kterým čínské úřady odměnily jednoho internetového aktivistu za to, že pomáhal s formulací a šířením dopisu pro 16. sjezd čínské komunistické strany. Zpráva o rozsudku nad disidentem vešla ve známost krátce poté, co Čína oznámila přerušení dialogu se Spojenými státy o lidských právech. Odsouzený muž patří k půltuctu aktivistů, které čínské úřady zadržely už na konci roku 2002.

Inkriminovaný dopis mimo jiné po čínském vedení žádá, aby přehodnotilo události z roku 1989 oficiálně prezentované jako pokus o kontrarevoluci. Něco takového lze od čínského komunistického vedení jen těžko čekat. Zatímco základní dogmata v hospodářské oblasti čínští komunisté s lehkým srdcem opustili už před lety, monopolu na politickou moc se rozhodně vzdát nechtějí. Příčinu toho, proč Peking chápe pojem lidských práv po svém, je třeba hledat právě tady.