Čína kontra Japonsko

Tyto otázky se vynořily v souvislosti s poměrně dramatickým vývojem vztahů mezi Pekingem a Tokiem v tomto týdnu. Všechno začalo jako spíše akademická (ačkoliv pořádně rozjitřená) debata o japonské učebnici dějepisu - a pokračovalo jako podstatně méně akademické tahanice o sporné podmořské oblasti, ve kterých se zřejmě nacházejí zásoby plynu a ropy.

Učebnice se týká minulosti, konkrétně 2.světové války. Vydalo ji japonské nacionalisticky orientované nakladatelství a schválilo příslušné ministerstvo. Masakr v Nankingu, kde japonští vojáci povraždili více než čtvrt milionu Číňanů, přešla elegantním slovíčkem "incident" a vojenským aktivitám válečného Japonska dává přídomek "sebezáchovné". Navíc tvrdí, že motivací Tokia bylo vlastně "osvobodit" Asii od západních mocností.

Ačkoliv tuto skutečně škodlivou učebnici používá méně než setina japonských škol, v Číně následovala bouře nevole, včetně protestů, končících házením vajíček a kamenů na japonské zastupitelství. Souhlas japonského ministerstva je samozřejmě chybou. Rafinované řízení takzvaně spontánních protestů je ale podobnou chybou pro změnu ze strany Číny.

Ta nakonec udělala z komára nejen velblouda, ale pořádného dinosaura, když přenesla svůj hněv na mezinárodní scénu v podobě neformálního veta jakýchkoliv ambicí Japonska na stálé členství v Radě bezpečnosti OSN. Prohlásila, že Tokio na to nemá morální právo, neboť prý "pouze země, jež berou v potaz dějiny a získají důvěru sousedů, mohou hrát větší roli v mezinárodním měřítku".

V takovém případě bychom museli ale pochybovat o samotné Číně, která ohrožuje Tchajwan a dosud se nevyrovnala ani s komunistickou přítomností. Dodnes je v zajetí propagandy, pronásleduje disidenty a nechce svým obyvatelům dopřát náboženskou svobodu, stejně jako mnoho jiných svobod. Dobrý dojem dělá jenom díky kvetoucí ekonomice.

Čínsko-japonské spory o podmořská území jsou přitom ještě vážnější než zmíněná učebnice. Ve východočínském moři, těsně nad Tchajwanem, se mapy obou zemí zásadně liší. Hranice výsostných vod je na čínské mapě zhruba o 300 km dál než na mapě japonské. Předpokládaná naleziště jsou blíže k Číně. Peking tedy tvrdí, že mu patří celá, zatímco Tokio si dělá nárok pouze na jejich část.

Spor může mít velice nepříjemný dopad, pokud by se objevily drobné námořní konfrontace mezi říší středu a zemí vycházejícího slunce. Mimochodem sporadická střelba a občasné potápění lodí je běžnou praxí kousek dál na sever: mezi oběma Koreami. V takovém případě by mohla hrozit daleko vážnější konfrontace.

Za celým děním je ale současně i něco jiného. Žijeme v době, která se dá označit termínem Pax Americana. Jinými slovy o bezpečnost obecně, i v dané oblasti se starají Spojené státy. Bez jejich vojenské přítomnosti by tam vypukla snad během několika minut série těžkých válečných konfliktů. První by zřejmě rozpoutala Severní Korea, jež by napadla jižního souseda. Následoval by útok Číny proti Tchajwanu. Válečný řetězec by mohl pokračovat směrem na jih nebo na východ - pokud by se do nich zapojilo Japonsko.

To má ale prozatím nadále pacifistickou ústavu - a může ji mít jenom díky Američanům, kteří vzali otázku jeho bezpečnosti na svá bedra. Starají se také o bezpečnost Tchajwanu, Jižní Koreje či Filipín. Čínsko-japonské spory je tedy třeba vidět i z hlediska testování současného stavu. Jinými slovy, ve vzduchu visí otázka, kolik onen mír "Pax Americana" vlastně unese.

V této souvislosti je potřebné zmínit i úlohu Evropy, která je sice vzdálená, ale nepřímo se angažuje. Právě se zde totiž debatuje o zrušení embarga na vývoz moderních zbraní do Číny. Evropský parlament ve Štrasburku naštěstí zcela jednoznačným poměrem hlasů doporučil spojit celou věc s pokrokem Pekingu v otázce lidských práv. Jinými slovy, postavil se proti zrušení embarga, protože o zlepšení lidských práv nemůže být v Číně řeč.

Jinak se k tomu staví ale politické špičky ve Francii a v Německu, a to ze zcela zištných důvodů - rozšíření obchodu s Čínou by se jejich stagnujícím ekonomikám velice hodilo. Peking navíc docela otevřeně vstupuje do hry a motivačně působí na Němce, když prohlašuje, že je sice proti stálému členství Japonska v Radě bezpečnosti, ale Berlín by tam určitě měl být.

Američané se samozřejmě zrušení embarga obávají, protože by to přímo ohrozilo jejich vojáky v problematické oblasti. Momentálně se zdá, že problém je zažehnán, jak to ale v Evropě chodí, po čase bude znovu nastolen. Pax Americana čelí totiž občas výzvám nejen z Asie, ale i z tradičně přátelského starého kontinentu.

Co se týče současných čínsko-japonských napětí, ty zůstanou nejspíš v rovině politické. Konfrontace by neměla vítěze, a to si naštěstí umí spočítat Peking i Tokio. Dá se to říct i tak, že Američané tentokrát zřejmě udrží čínsko-japonské vášně na uzdě - naštěstí pro všechny zúčastněné strany.