Cílená provokace

21. říjen 2003

Ten nápad není nijak nový. Je nejspíš stejně starý jako korupce, nebo respektive, stejně starý jako vynález podvodu. Ministr vnitra Stanislav Gross má do příštího června na pokyn vlády vypracovat návrh zákona, který by stanovil, za jakých podmínek by policejní složky mohly nabízet fingované úplatky úředníkům.

Jistě - je to báječná myšlenka. Asi tak stejně báječná jako každé rádoby snadné a jednoduché řešení nějakého složitého problému. V tomto případě se problém jmenuje "korupce", a jsme v ní, jak průběžně zjišťujeme nejen prostřednictvím analýz příslušných institucí, až po uši. Analýza příslušného zákona, kterou vládě ke schválení předložilo ministerstva vnitra již předem odhaluje řadu neuralgických bodů případné budoucí zákonné normy.

Na straně jedné zní volání po rasantních metodách v boji proti korupci docela logicky - zběsilí úředníci všech možných stupňů státní služby jsou již tak zdivočelí z úplatků, že je nutné tomu postavit i takovouto poměrně brutální hráz.

Na straně druhé tu existují nepřehlédnutelné námitky proti legalizaci trestné činnosti, páchané sice muži zákona v rámci boje proti trestné činnosti, ale páchané... Kde je ta hranice? Kde je ta míra? Je to zapeklité, zvlášť když člověk vezme do úvahy známou domácí vynalézavost, co se obcházení zákonů a nařízení týče. Oficiálně se nabízení úplatků příslušníky policie v utajení říká "test integrity". To zní vznešeně, i když české "zkouška bezúhonnosti" by taky nebyla špatná. Člověku trochu připadá, jako by se zařazením cizích slov do žargonu protikorupčních snažení navrhovatelé snažili vyvolat dojem, že zatímco o nějaké české bezúhonnosti se dá (ze zkušenosti) úspěšně pochybovat, zbývá tu naděje, že české úřednictvo všeho druhu a všech stupňů se vyznačuje nějakou zbytkovou "integritou". Ale to jen tak na okraj.

Ministerstvo vnitra v návrhu předpokládá, že korumpovatelnost či odolnost vůči korupci by se mohla zkoušet u policistů, celníků, pracovníků tajných služeb, vězeňské služby, u státních zástupců, u soudců a úředníků státní správy, jakož i samosprávy. Hierarchicky by měl zkoušku navrhovat přímý nadřízený úředníka, žádat o zkoušku by měl nejvyšší představitel úřadu. V rámci zkoušky by policie měla mít možnost kontrolovat skutečný stav majetku zkoumané osoby. A v krajním případě by mohli policisté v přestrojení a se souhlasem soudu nabídnout zkoumané osobě přímo úplatek.

Takhle na papíře to může vypadat ještě poměrně schůdně. Ale zádrhele tu jsou.

Jednak - Ústavní soud již v minulosti zakázal policii, aby sama vyvolávala trestný čin. Toho přesně by se ale policisté v případě špičkové fáze "testu integritu" museli dopouštět.

Za další - ministr spravedlnosti Karel Čermák je proti uplatňování této metody vůči soudcům. Je jen otázkou času, kdy proti budou i další "nejvyšší" nadřízení nejrůznějších úředníků. A za ještě další - celá ta soustava kroků, které by měly sloužit k zjištěním, zda se nějaký úředník neobohacuje, včetně kontroly jeho majetku, včetně cílených úplatků a včetně bůhví čeho všeho naopak ještě otevírá bezpochyby neuvěřitelně velký prostor pro korumpování právě onoho procesu a jeho součástí. Možná, že se v téhle zemi dá najít řada spravedlivých a nezkorumpovatelných prověřovatelů korumpovatelnosti všech těch ostatních. Kdo je najde? Kdo je prověří? Kdo je pověří? Nevím. Je to jako had zakousnutý sám do sebe. Když člověk ví, jak to v téhle zemi s prověřováním činnosti státních orgánů funguje, má sklon pochybovat. Znám případ člověka, který si (dosud bezvýsledně) stěžuje na pochybení v činnosti policie a státního zastupitelství, aby opakovaně dostával vyrozumění o tom, že všechno proběhlo podle předpisů. Jenže to vyrozumění mu posílá táž úřední osoba, na kterou si stěžuje! Dál ten úřední vlak nejede. Pošle-li svou stížnost někam výš, vrátí se mu s vysvětlením, že žádost je nutné zkoumat tam, kde se pochybení odehrálo. Tedy - zase u té osoby, na níž stížnost míří.

Nedokáži dohlédnout přesně, ale mám těžko zničitelný pocit, že korupční had, respektive protikorupční had se bude umět zkroutit zcela podobně. Celé oznámení připravované ofenzivy proti korupci v této podobě zavání snahou o podobně lacinou popularitu jako nedávné a mocně medializované policejné akce proti neukázněným řidičům a proti obchodu s bílým masem.

A řešení by přitom po ruce bylo. Říká se tomu, pardon pardon, princip trhu. V okamžiku, kdy se stanoví ceny a dodací lhůty úředních služeb a úkonů, které jsou objektem korupčního procesu, a od okamžiku, kdy budou i platit, tedy ve smyslu "když se budou dodržovat", což by jistě způsobilo méně potíží, než případné policejní provokace- zmizí pěkně velká část těch korupčních problémů.

Ale to by holt nesměla korupce být sice nevyřčenou, ale stálou složkou příjmů řady vyvolených státních zaměstnanců...

autor: Martin Schulz
Spustit audio