Cílem není jen datum vstupu do EU
Václav Klaus se může stokrát nazývat eurorealistou: nálepku euroskeptika mu už nikdo neodpáře. Na to na ní totiž on sám řadu let příliš usilovně pracoval. Příznačné bylo například, jak dlouho Česká republika za Klausova vlády otálela i s podáním samotné přihlášky do Bruselu.
Když se tak v roce 1996, dávno po Maďarsku a Polsku, konečně stalo, dovedlo si představit lepší budoucnost ve sjednocené Evropě jen 42 procent Čechů. Zástup zdejších euroskeptiků vedl tenkrát tehdejší premiér Klaus osobně a svým postojem vešel do zákulisních dějin rozšiřovacího procesu. Během jednoho ze světových ekonomických fór v Davosu v polovině 90.let bránil například české zemědělství před údajnými zásahy bruselských byrokratů tak vehementně, že překvapený tehdejší komisař EU Hans van der Broeck jenom suše poznamenal, že to není EU, kdo se chce připojit k ČR.
Je tedy poměrně logické, že když chtěl komisař pro rozšíření Guenter Verheugen tento týden poslancům EP názorně vysvětlit, jak frustrující a destabilizující účinek by měly další průtahy při procesu rozšiřování EU na východ, použil jako ilustrujícího příkladu právě Václava Klause: Bývalý český premiér je nyní opět velmi aktivní a zastává tezi, že vstup do EU, jaká dnes je, není vůbec v zájmu kandidátů. Zastává také tezi, že to Evropská unie vůbec ani nechce., řekl Verheugen.
Oslovený se vzápětí přihlásil o slovo, rozhořčil se nad údajným monopolizováním práva na to,být majitelem pravdy avšak tu svou zároveň znovu důrazně zopakoval, když naznačil, že EU by ze slíbeného rozšiřování prý nejraději vycouvala, jenže neví jak.
Faktem nesporně je, že se kolem data vstupu kandidátských zemí do EU vede už delší dobu diskuse, ve které věcné předpoklady jako by přestávaly hrát dominující roli a dostávaly se stále zřetelněji do stínu politických úvah.
Nedávno spekuloval například německý list Frankfurter Allgemeine Zeitung o údajné tiché dohodě mezi německými sociálními demokraty a CDU, že by se jednání o rozšíření měla protáhnout až do příštích německách voleb v roce 2002.
Vzhledem k ratifikačnímu procesu, který potrvá minimálně dva roky, by se tedy se vstupem prvních nových členů do EU dalo podle této nepotvrzené spekulace počítat až v roce 2005. Dosavadní předpoklad na základě loňského summitu v Helsinkách je, že by tomu mělo být o dva roky dřív.
S tímto termínem také kandidátské země včetně ČR počítají jako s nejzazší možností. Nezřídka ale dávají najevo, že by si dovedly představit postup ještě rychlejší. I za tímto naléháním se skrývá především politická motivace. Všeobecný pokrok, zlepšení hospodářské situace, vyšší životní úroveň,- to jsou důvody, které se odborníci na výzkum veřejného mínění nejčastěji dovídají, když se snaží zjistit, co vede většinu obyvatel ČR, Polska a Maďarska k tomu, že vstup svých zemí do EU podporují.
Není tedy divu, že vzhledem k těmto očekáváním svých voličů vyvinuli politici ve středovýchodní Evropě takovou zálibu ve fixování konkrétních dat, kdy se jejich země k EU připojí. Pokud možno by to mělo být ještě v jejich funkčním období. V roce 2001 to chtěla například před dvěma lety stihnout tehdejší polská vládní koalice.
Odstupující ministr zahraničí Jaroslav Šedivý naproti tomu hovořil, když předával křeslo svému sociálně demokratickému nástupci Janu Kavanovi, zase o roce 2003. Maďarští politici zdůrazňují, že jejich země je připravena splnit kriteria členství zhruba už v tomto roce, a že poslední jednotlivosti je schopna doladit nejpozději v roce 2002.
Také místopředseda české vlády Pavel Rychetský tvrdí, že ČR by měla mít svůj právní řád plně harmonizovaný s evropským právem ke konci roku 2002 a čeští představitelé dávají najevo, jak se na rozdíl od loňska a předloňska těší na letošní vysvědčení z Bruselu. Bude ho zřejmě kazit jen absence zákona o státní správě.
Jenže právě na tomto příkladu lze názorně ukázat, co přičleňování do EU ve skutečnosti obnáší: Brusel vyžaduje od Prahy moderní, efektivní a fungující státní správu. Jestli to uděláme pomocí nového zákona nebo na základě zákonů už existujících, je naprosto nepodstatné. Pokud jde o hospodářství, je hlavní kriterium vstupu do EU rovněž nabíledni: podniky kandidátských zemí musejí být v takovém stavu, aby bez jakékoli státní pomoci dokázaly dlouhodobě vzdorovat konkurenčnímu tlaku volného trhu. Jinak budou smeteny.
Stačí podívat se kolem sebe, abychom si uvědomili, kolik toho máme v tomto ohledu ještě před sebou. Integrace do EU je během na dlouhou trať a datum vstupu, jakkoli je důležité, je pouze jednou etapou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.