CIA, její tajný plán a Kongres

Jde o to, že CIA možná porušila zákon, a to se souhlasem, nebo na pokyn bývalé republikánské administrativy. Tvrdí to alespoň senátorka Diane Feinsteinová, která předsedá senátnímu výboru pro kontrolu tajných služeb. Podle ní a některých dalších významných přestavitelů v demokratické straně se CIA dopustila přinejmenším chyby, když po roce 2001 začala pracovat na protiteroristické strategii, a neinformovala o tom Kongres - nebo-li věc zatajila.

O konkrétním náplni této strategie při tom panují nejasnosti. Podle některých tvrzení šlo ve skutečnosti jen o jakési úvahy v zárodečném stádiu, které nestály za řeč, a tedy ani za informování Kongresu. Podle jiných byla celá věc závažnější, a někteří demokraté hodlají vést věc až k trestnímu stíhání proti zaměstnancům minulé administrativy. Zatímco demokraté věc líčí jako přinejmenším principiální otázku dohledu nad tajnými službami, lidé z vnitřku CIA, kterých by se asi stíhání netýkalo, mluví o tom, že nikdy nic netajili. I nyní prý o ní až prezidentem Obamou jmenovaný šéf agentury Panetta ví jen proto, že byl o věci informován příslušnými zaměstnanci.

Z demokratických kruhů se vynořilo ještě jedno obvinění, které se týká případného zneužiti pravomocí při výsleších lidí podezřelých z terorismu. Předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová, rovněž demokratka, například tvrdí, že představitelé CIA jí lhali o sporných metodách výslechů, jako byl takzvaný waterboarding, při kterém má vyšetřovaný pocit, že se topí, i když se mu reálně nemůže nic stát. I zde se hovoří o možném stíhání členů republikánské administrativy. Pelosiová si poměrně nečekaně stěžuje, že waterboarding byl sice schválen, ale že kongresmani nebyli informováni o tom, že byl použit.

V obou případech se objevuje jméno bývalého viceprezidenta Dicka Cheneyho. Ten nebyl během Bushova prezidentství příliš vidět, nyní se situace obrátila. Zatímco Bush nyní, jak se vyjádřil jeden komentátor, připomíná muže zařazeného do programu na ochranu svědků a zmizel lidem z očí, Cheney je naopak velmi aktivní. Zejména vytáhl do boje na obranu některých minulých rozhodnutí, včetně právě použití waterboardingu. O něm tvrdí, že v žádném případě není formou mučení, a že byl zásadním přínosem pro boj proti terorismu zejména v jeho ranných fázích.

Cheney už dříve ležel mnoha demokratům v žaludku, a nyní zdá se, obě strany dělají vše proto, aby se spor vyhrotil. Zatímco republikáni jako celek se potácejí v potížích pobushovské éry, usilují o obnovu důvěryhodnosti a hledají nová témata, Cheney, lidově řečeno, nedá pokoj. Naopak demokraté, kteří mají svého prezidenta i služné zastoupení v obou komorách, si možná chtějí užít šance řídit věci po svém, a možná se i pomstít lidem, jako je právě Cheney. Texaský republikán Tom Cornyn dokonce tvrdí, že v případě obou demokratických obvinění na adresu minulé administrativy jde o záměrně vyvolaný spor, který má zakrýt problémy demokratických leaderů obou kongresových komor.

Zajímavou i důležitou otázkou je, kde v tomto sporu stojí CIA, a kde Obama. Zdá se, že agentura chce zcela zůstat mimo, což je samozřejmě jediný možný profesionální postoj. Neutrální ale možná bude chtít zůstat i samotný Obama, který se snaží být spíše mužem jednoty než andělem demokratické pomsty. Obama například dal už dříve dal najevo, že je proti krokům, jako bylo zřízeních jakýchsi komisí pravdy, které by se rýpaly v některých rozhodnutích z minulosti. Bílý dům dokonce vzdoruje tlaku části demokratických kongresmanů na přijetí nového zákona, který by dále rozšířil okruh členů parlamentu, kteří by byli informováni o tajných operacích. Obama jako člověk zodpovědný za exekutivu dává přednost efektivitě tajných služeb před jejich dokonalejší kontrolou. Zároveň ale Obama postavil část své kampaně na odporu vůči některých postupům uplatňovaným v době Bushovy éry, i když se v tom nelišil od některých jiných významných republikánů, včetně svého protikandidáta Johna McCaina. Obama se také začal angažovat ve vyšetřování dalšího sporného bodu z boje proti terorismu, a to údajného masakru, který se odehrál v době Bushovy administrativy. Šlo o smrt několika set, nebo možná až dvou tisíců lidí v Afghánistánu v roce 2001. Šlo o bojovníky Tálibánu, kteří se vzali tak zvané Severní alianci, která byla spojencem USA. Nyní panuje podezření, že tito muži byli záměrně ponecháni v přepravních kontejnerech, v nichž se udusili, a nebo byli v těchto kontejnerech postříleni skrz stěny. Pachateli byli bojovníci generála Abdula Rašída Dostuma, ale podle listu New York Times vyvinula administrativa snahu věc ututlat, protože Dostum byl americký spojenec, a afghánská operace byla v citlivé fázi. Nezdá se však, že by administrativa vyšetřování přímo bránila, jen ho nevyvolala a nepodpořila.

Případ údajného utajování informací v CIA; spor o tvrdé vyšetřovací metody; i vztah k problematickým, ale důležitým spojencům; jsou otázky, které formovaly fungování minulé vlády, a budou evidentně formovat i rozhodování administrativy současného prezidenta, a také jeho pozdější image v očích historie. Jsou to však otázky, které nevyhnutelně vyplývají z povahy politiky, a vlastně je jasné, že do určité míry se takzvaně "namočí" každá vláda. Otázkou nyní je, jak daleko jí veřejnost a opozice může - nebo má - pustit.