Čí prospěch?

Okolnosti i obvinění, která se v pátek objevila, byla hrozivá - pan Koláček měl údajně připravit kohosi o více než jednu a půl miliardy korun. Byl slavně zatčen, novináři se slétli, informace byla vypuštěna a veřejnost mohla začít dumat.

Směr dumání je mnohovrstevný. Lze dumat nad případnou zkažeností špičkových manažerů, kteří si - jakkoli je to zapovězené - přehrávají mezi sebou informace a tím si mastí kapsy na úkor neinformovaného zbytku světa. To se děje všude, téměř všude je to hrozně trestné a chodí se za to na dlouhou dobu do vězení.

Dumat je ovšem možné i nad tím, že to celé může být jen někým (ani se nechce domýšlet kým) na pana Koláčka a další spoluobviněné navlečeno, neb šikovná a cílená pomluva je, jak známo, účinnější a více devastující než kulka.

V případě pana Koláčka by to znamenalo nejen poškození vedení OKD, jednoho z největších chlebodárců v zemi, ale též firmu, jíž je pan Koláček majitelem, a která - ani se těm souvislostem nechce věřit - se uchází v už tak hodně neprůhledné a levárnami (zdá se ) prokvetlé veřejné soutěži o hnědouhelné severočeské doly.

Komickou a pro naše zeměpisné šířky typickou podrobností je, že soupeřem panu Koláčkovi v boji o získání domácího hnědého uhlí je finanční skupina, jejímž viditelným politicko-ekonomickým hrotem je poslanec Hojdar, titulní postava nedávných sněmovních thrillerů při jednání o rozpočtu (v nichž klidně mohlo jít o získání lepších pozic při zákulisních jednáních o té hnědouhlené soutěži). Pan poslanec Hojdar, jako by nestačila detektivka kolem rozpočtu, pak do repertoáru přidal ještě bondovsky laděný příběh o sledování jeho osoby tajemnými automobily a nakonec si objevil v autě elektronickou štěnici, za níž by se každý pořádný čmuchal spíše zastyděl, než by využil jejích služeb. Nevadí.

Mějme neustále na zřeteli, že tady nejde o nějakou normální veřejnou soutěž, nýbrž o pěknou trefu za pěkných pár desítek miliard korun (ve finále) rozložených do pěkných pár desítek let. Takže, proč to nerozehrávat před zraky veřejnosti na všechny strany.

Proč nevyužít jakoukoli možnost, která jednu ze soupeřících stran poškodí a umenší tak naději na výhru.

Žijeme přece v zemi, kde se dělají například takové veřejné soutěže, jejichž parametry jsou nastaveny tak, aby z množiny všech možných - co já vím - automobilů, co se jich na trhu objeví, splňoval podmínky zadání jen jediný typ, a to ten, který má jedinečný obsah válců plus (třeba) o šroubeček navíc v krytu levých předních dveří. Je jistě náhoda, že ten automobil vyrábí zrovna firma, kterou vede bratr manželky vyhotovitele zadání veřejné zakázky - ale to už je zbytečná podrobnost.

Chci tím říct, že jde v principu o následující: systém veřejných zakázek, zdánlivě vymyšlený tak, aby (jestli se tedy nějak osudově nepletu) jednak vybral pro - řekněme - stát (či jeho odnož) co nejlepší nabídku, a za druhé zabránil nějaké korupci, je díky podobným představením jako v případě hnědouhelných dolů a doprovodného humbuku kolem toho jak zesměšněn, tak i znehodnocen.

Jako čtenáře detektivek mě nenapadá nic jiného, než že za rychlým zadržením a rychlým propuštěním pana Koláčka je něco jiného, než údajné trestné činy, kterých se měl dopustit. Státní zástupce nedlouho po jeho zatčení neshledal důvody pro uvalení vazby. Opravdu? Podezření z "tunelu" za půldruhé miliardy není na vazbu? Nemůže pan Koláček dál ovlivňovat případné svědky? Nemůže zmizet za hranice všedních dnů? Nebo nemůže případně pokračovat v trestné činnosti, z níž byl obviněn? Jistě, státní zástupce to musí vědět lépe, než třeba já, ale já si trochu hlavou nevěřícně pokroutit mohu? Ne,snad že bych měl Viktora Koláčka rovnou za vinného, spíš mi připadá, že kvůli soutěži o koupi severočeského hnědého uhlí se veřejnost ještě může dozvědět překvapivé podrobnosti ze životů soutěžících.

Mě by spíše zajímalo, kdo dostane provizi z toho prodeje státních podílů? Občan? Sotva.