Chybovat je lidské
Chybovat je lidské. Samozřejmě není chyba jako chyba, a nestejně proto na chyby reagujeme. Z některých jsme zaskočeni, dalších litujeme, a konečně jsou i chyby, ze kterých je nefalšovaná radost. Do té posledně jmenované kategorie patří nepovedená akce atentátníků-amatérů, kteří včera nanosili do londýnského metra zavazadla s výbušninami.
Atentátníci, zdá se, měli špatné návody k obsluze, odpálili pouze rozbušky. Neublížili cestujícím ani sobě, takže mají šanci být dopadeni a po zbytek života za mřížemi pak mohou meditovat o tom, co jim chtěla naznačit prozřetelnost. Velkou chybu, při které ovšem šlo o hru, nikoli o život, udělali hokejisté z NHL. Po dlouhé a marné stávce jim nakonec včera nezbylo než odhlasovat kapitulaci, pokud nechtěli ztratit další sezónu. Nyní by ve vlastním zájmu měli za méně peněz předvádět lepší hokej než před stávkou, pokud si chtějí udobřit fanoušky.
O třetí z chyb, kterým byla včera věnována značná pozornost, se postaral premiér. Naplánoval si dovolenou na Jadranu, což by samo o sobě nevyvolalo žádné překvapení. Zjistilo se ovšem, že mu má dělat společnost muž, evidovaný jako bývalý agent komunistické Státní bezpečnosti, což by mohlo představovat jisté bezpečnostní riziko. Premiéra na jachtu rychle přešla chuť a výlet k Jadranu bez velkých řečí zrušil. Už je to tak, že co bez povšimnutí projde radním z magistrátu, nebývá tolerováno ministerským předsedům. Předpokládá se u nich, že budou upřednostňovat vybranou společnost. Po panu premiérovi jistě nelze chtít, aby se zřekl starého přátelství jednou provždy. Na jachtu se s agentem může opět vypravit, bude-li samozřejmě zván, až mu skončí povinnosti k republice. Pak bude každému jedno, s kým kamarádí.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.