Chybí tzv. lidské zdroje

Blížíme se stavu vyčerpání lidských zdrojů (pokud jsme jej už nedosáhli). Média si stručně povšimla pouze jednoho z jeho projevů. Zahraniční investoři, kteří u nás chtějí podnikat a na jejichž iniciativě jsme prý dosti závislí, nenacházejí dostatek kvalifikovaných pracovních sil. Nejvíc je to znát v oblasti managementu. Naši manažéři se nedomluví anglicky se svými zahraničními šéfy.

Osobně mi nepřísluší se nad tím rozhořčovat. Je mi skoro sedmdesát, tři čtvrtiny života jsem prožil s vědomím fatální izolovanosti své země od ostatního světa a jsem rád, že si mohu v pár jazycích něco aspoň přečíst. Že je jazyková bariéra v otevřeném prostoru, do něhož jsme vstoupili, zásadním handicapem, si však uvědomuji. - Bývávalo tomu jinak. Moji selští předkové posílali děti "na veksl" do Sudet, aniž by jim to někdo nařizoval. Prastrýcové se pak jako řemeslničtí tovaryši na vandru suverénně domluvili na celém území habsburské monarchie.

Ale nechme vzpomínání i jazykové vybavenosti a hleďme si lidských zdrojů. Nedostatek manažérů, kteří se domluví se svými šéfy, není zdaleka jediným příkladem té nouze. I kdyby se domluvili, budou mít dost česky mluvících podřízených, jimž by tlumočili vůli šéfů? Nebudou nuceni zvládat ukrajinštinu, bulharštinu, rumunštinu, protože našinci se do nově zakládaných podniků nepohrnou?

Zdá se, že se nouze o lidské zdroje projevuje i jinde. Co chvíli slyším, že značná část našich státem financovaných vědeckých pracovišť zaostává za očekávaným výkonem, případně nepodává žádný. Dovídám se, že zájem našich juniorů o vzdělávací akce pořádané zahraničními či nadnárodními institucemi je ve srovnání s jinými zeměmi překvapivě nízký. - Existují zajisté špičkové badatelské týmy i mladí mužové a ženy, kteří si v nějaké rozvinuté zemi osvojili vynikající odbornost, ale zdá se, že jsou to výjimky, jimiž naše média chlácholí neinformovanou veřejnost.

Občas jsme zaraženi určitým podnikatelským záměrem, výrokem soudu, administrativním rozhodnutím toho či onoho úřadu, a máme pocit, že jsme se ocitli ve městě zvaném Kocourkov. Tak to ale není. Nejsme v říši pohádek, ale v zemi, jíž chybí - lidské zdroje. Nemáme prostě dost lidí, kteří by včas dozráli, aby kompetentně řešili nové úkoly.

Oblastí, kde je to zvláště viditelné, je - politika. Zejména ta "vyšší". Většinou ji zaplňují okoukané tváře lidí, kteří do ní vstoupili v počátcích transformace a osvojili si tehdy konjunkturální pragmatický styl i jemu odpovídající alibistickou či populistickou rétoriku. Léta letoucí setrvávají u svých představ o tom, jak funguje politika, aniž by byl u nich znát v tomto směru nějaký posun či vývoj. Pokud se mezi nimi občas objeví někdo, o kom to neplatí, buď se pod tlakem svého prostředí přizpůsobí, anebo je časem vyštípán. Zkrátka, politická elita si své lidské zdroje vybírá tak, aby nerušily její ustálený provoz nějakými novotami. A nejen elita politická. Často to platí i o té akademické i jiné.

Přitom neexistuje důvod předpokládat, že by populace, jíž říkáme český národ, byla na tom geneticky hůř než jiné. Že by se její příslušníci rodili s menší výbavou vloh, ať už jde o funkce intelektové, motivační, volní, tvořivé. Důvod vysychání lidských zdrojů tuším někde jinde. A to v zacházení s nimi. - Zdravé dítě přichází na svět zpravidla obdařeno mnoha talenty. Talent sám o sobě je však pouze zakopanou hřivnou. Je třeba ho probouzet a rozvíjet. A toho, u nějž se to podařilo, je třeba podpořit, dát mu šanci. Nemá-li společnost jiný zájem než zachovat stávající úroveň komfortu, přestává pečovat o svou budoucnost. A pokud se její elity obávají změn (mám teď na mysli ty sebezáchovně nezbytné), vylučují ze svých řad ty, kdo by mohli být jejich nositeli. A změny k horšímu přestanou vnímat. Zavládne atmosféra prostřednosti a stagnace.

Toto je, myslím, důvod vysychání lidských zdrojů u nás.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .