Chávez jezdí po světě

V latinskoamerických poměrech to znamená, že se nebojí puče, který by ho mohl připravit o moc. Ostatně, za šest let, co je u moci, strávil Chávez přesně jeden rok, tedy 365, dní cestami do zahraničí.

Podle slov ruského ministra obrany Sergeje Ivanova dojde během Chávezova pobytu v Moskvě k podpisu dohody o nákupu třicítky vojenských stíhaček typu SU-30 a neurčeného počtu helikoptér, to vše v hodnotě jedné miliardy dolarů. Stihačky by měly nahradit dosluhující francouzské stroje. Caracas chce koupit také 100 tisíc kusů samopalů typu kalašnikov AK 103. A není to první nákup vojenského materiálu v Rusku. Už loni koupila Venezuela deset helikoptér Mi-17, Mi-26 a Mi-35. Takové obchody se nelíbí Washingtonu, který podle BBC tvrdí, že Caracas dostatečně nespolupracuje v boji proti světovému terorismu. Dokladem sbližování Ruska a Venezuely může být také rychle rostoucí obchodní výměna. Podle caracaského veřejnoprávního rozhlasu od roku 2003, kdy činila - bez vojenských nákupů - pouhých 60 milionů dolarů vzrostla o plných 400%. Moskva především očekává, že prodejem vojenské výzbroje Venezuele se dostane na latinskoamerický trh. Žádná země však nemá tolik peněz jako Venezuela, která je čtvrtým až pátým největším exportérem ropy na světě.

Na své první zastávce v Bělorusku byl presidentem Alexandrem Lukašenkem přivítán jako starý přítel. Chávez v Minsku doslova prohlásil:"Vidíme zde model sociálního státu, jaký bychom u nás také rádi vybudovali". A dodal, že Bělorusko je pro Venezuelu strategickým partnerem. V Minsku však jednal především o ropě. Bělorusko má mnoho nevyužitých specialistů na její těžbu a prospekci. Venezuele se jich nedostává, protože experty ze Spojených států příliš zaměstnávat nechce. V tomto smyslu Lukašenko, označovaný Washingtonem za posledního evropského diktátora, přislíbil Caracasu pomoc.

Spojené státy se obávají, aby nedošlo k užší spolupráci i v oblasti zpracování uranu pro vojenské účely. Expertů tohoto druhu je v postsovětských republikách také dost. Zcela jistě však budou otázky týkající se zpracování uranu nastoleny při návštěvě v Teheránu, která bude následovat. S Íránem se Venezuela sblížila, když vystoupila proti aktivitám OSN směřujícím k zastavení iránského nukleárního programu. V samotné Venezuele se nacházejí zásoby uranu, naleziště však nejsou dost prozkoumána a země nemá znalosti, jak ho obohacovat. Pravděpodobně by na toto téma došlo i v Severní Koreji, kam hodlal Chávez zavítat během této cesty také, ale nakonec návštěvu Pchong Jangu z časových důvodů odložil.

Kromě zmíněných témat vojenské spolupráce a ropy má venezuelský president Hugo Chávez ještě jeden cíl. Hledá podporu pro to, aby se jeho země dostala v příštím období do Rady bezpečnosti. Nejde jen o prestiž, kterou tato funkce nestálého člena má, a to nejen ve světě ale i přímo Venezuele. Utvrdilo by to Chávezovu pozici před presidentskými volbami koncem roku. Jde i o to, že kdyby se Venezuela do Rady bezpečnosti dostala, stalo by se tak proti vůli Spojených států. A řada států z tohoto důvodu Cháveze podpoří, jenom je třeba to s nimi dohodnout, nejlépe osobně. Protiamerické postoje venezuelského presidenta jsou v navštívených zemích přijímány se zadostiučiněním. Výjimkou není ani Rusko, kde sice oficiální politika hovoří jinak, ale mnoho občanů, ještě v tradicích Sovětského svazu, považuje Spojené státy za nepřátelskou zem.

Lze říci, že si venezuelský president vybral na svou čtrnáctidenní cestu ty správné země.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci http://www.rozhlas.cz/cro6/audio/ Radio na přání