Čestmír Císař – kandidát, který nikdy nekandidoval

17. říjen 2013
Čestmír Císař při jednom z posledních rozhovorů pro ČRo

Novinář, aparátčík, ideolog a politik… Tím vším byl Čestmír Císař. A také úředníkem památkové péče, dělníkem a nakonec neúnavným sepisovatelem rozsáhlých pamětí. Osud zcela určitě zajímavý.

Čestmír Císař se narodil 2. ledna 1920 v Hostomicích nad Bílinou, na konci první republiky studoval ve Francii a druhou světovou válku přečkal jako úředník. V roce 1945 vstoupil do KSČ, dostudoval a současně začal stoupat po žebříčku stranických funkcí (referent kulturně propagačního oddělení ÚV KSČ, vedoucí oddělení ÚV KSČ).

K prvnímu kariérnímu pádu došlo v roce 1952, kdy je jako „dělnicky neuvědomělý intelektuál“ z pražského mocenského centra odsunut do Plzně. V letech 1952 až 1957 tam působil nejprve jako vedoucí oddělení propagandy a agitace a později jako tajemník Krajského výboru KSČ (podílel se zde mimo jiné na potlačení plzeňského povstání v roce 1953). V roce 1957 se stal zástupcem šéfredaktora Rudého práva a v roce 1961 šéfredaktorem stranického časopisu Nová mysl.

V roce 1963 se pak stává na několik měsíců (od dubna do září) tajemníkem ÚV KSČ pro otázky ideologie a mezinárodních vztahů. V této funkci se snaží zlepšovat vztahy mezi stranou na jedné straně a umělci a novináři na straně druhé. Vychází řada pozoruhodných – a někdy i delší dobu pozastavených – knih, k uvolnění dochází také ve filmu, hudbě a publicistice. V souvislosti s tímto obdobím se hovoří o „Císařově milostivém létě“. Následně se stává ministrem školství a kultury, což byl nesporně mocenský sestup, funkce tajemníka KSČ byla daleko významnější. K dalšímu sestupu dochází v roce 1965, kdy se Čestmír Císař stává velvyslancem v Rumunsku.

Z tohoto „vyhnanství“ se vrací až na počátku pražského jara povolán Alexanderem Dubčekem. Tehdy se stává poprvé „kandidátem“ na prezidenta (recesistické heslo studentů Císař na Hrad), ale v okamžiku volby prezidenta Národním shromážděním už je jediným vážným kandidátem Ludvík Svoboda. V průběhu pražského jara a jeho doznívání vykonával několik funkcí (nejvýznamnějšími z nich byly opětně tajemník ÚV KSČ a předseda České národní rady). V mocenské špičce se snažil udržet i po nástupu Gustáva Husáka k moci v dubnu 1969, v rámci mocenského sestupu se měl stát velvyslancem v Belgii, poté se uvažovalo o funkci konzula v polském Štětíně. Nakonec však všechny stranické i státní funkce musel opustit a následně byl i vyloučen z KSČ.

Čestmír Císař na archivní fotografii

Za normalizace působil nejprve jako pracovník Státního ústavu památkové péče a poté jako dělník. V roce 1986 odešel do důchodu. Politicky angažovat se znovu začal až na konci osmdesátých let v Klubu za demokratický socialismus Obroda (reformní komunisté vyloučení po roce 1968 ze strany). Na konci roku 1989 se jeho jméno podruhé objevilo v souvislosti s volbou prezidenta, ani v tomto případě však nemá jeho kandidatura významnější podporu a při hlasování v parlamentu jeho jméno opět chybí. Na počátku devadesátých let ještě krátce působil v diplomatických službách, později se věnoval psaní obsáhlých pamětí. Zemřel 24. března 2013 v Praze. Je autorem řady komunistických propagandistických brožur i analytických textů a několika knih.

V pořadu Portréty jsou použity ukázky z rozhovorů poskytnutých Čestmírem Císařem Československému rozhlasu, jeho rozhlasových vystoupení, unikátní a dosud nezveřejněná nahrávka vyprávění o vlastním dětství a také ukázky z jeho dvou knih: S léty jsme rostli (1960) a Paměti: nejen o zákulisí Pražského jara (2005), jakož i pamětí Zdeňka Mlynáře Mráz přichází z Kremlu.

Spustit audio
autor: Pavel Hlavatý