Čeští vojáci bojující za císaře nebyli žádní Švejci. Měli bychom je více oceňovat a připomínat?
Před 100 lety se u haličského Zborova odehrála významná bitva naší historie. Přímo v místě bojů se uskutečnila národní pouť navazující na tradici pouti z roku 1927. A pamětní akce se konají i v Česku. Neměli bychom si ale vedle legionářů připomínat i vojáky, kteří stáli na opačné straně?
„Hrdinství Čechů, kteří bojovali na straně Rakouska-Uherska, oceňujeme velice dostatečně. Je ale třeba to posuzovat především historicky,“ myslí si historik František Trávníček.
Jak ty vojáky chcete ocenit? Vyznamenáním in memoriam po 100 letech? Nebo postavením pamětní desky, kterou budou lidé úplně ignorovat?František Trávníček
Po vzniku Československa byla snaha vše rakouské vymazat a dále nepřipomínat. „Sami vojáci za to nemohli, byla to politická hra. Je ale otázka, jak k tomu dnes přistoupit. Jestli oceněním, nebo připomínkami. Já jsem jednoznačně pro připomenutí,“ říká člen Československé obce legionářské.
Mladá generace by se o těchto vojácích měla dozvídat především po historické stránce. „Loni jsem napsal knížku o generálu Slunském, který vystudoval rakousko-uherské školy a byl jedním ze zakladatelů speciálních vojenských jednotek v československé armádě. Podle mě je to daleko přínosnější než stavění pomníků.“
„Na ty vojáky bychom se měli dívat jako na profesionály, kteří splnili svou povinnost. Měli bychom je připomínat, říkat o nich pravdu a zjišťovat jejich osudy. Ale rozhodně ne vyznamenávat a povyšovat. Dnes je velmi populární vypíchnout z našich dějin nějakou událost a o té donekonečna mluvit,“ podotýká Trávníček.
Příkladem je například atentát na Heydricha a povyšování rotmistrů na brigádní generály in memoriam, jako se stalo v případě Jozefa Gabčíka. „Je to devalvující. Ti lidé to nedělali pro to, aby byli povýšeni, a veřejnost si ho stejně bude pamatovat jako rotmistra. Hrdinství se nezvýrazňuje povyšováním,“ upozorňuje.
Nejsme národ Švejků
S připomínáním osobností souhlasí i vojenský historik Vlastimil Schildberger, podle kterého by některé jednotky současné armády mohly nést názvy českých pluků rakousko-uherské armády, například 35. z Plzně nebo pražského 28. pěšího pluku.
Za 1. světové války bylo odvedeno 1,4 milionu mužů z Čech, Moravy a Slezska. A až 300 tisíc z nich padlo. Měli bychom si je více připomínat, dlouho se o nich skoro nepsalo.Vlastimil Schildberger
„Smysl mají i pamětní desky. Mělo by se připomínat, že v dané budově byl takový a takový pluk, sídlil štáb, nebo že v Olomouci sloužil jako posádkový velitel maršál Radecký,“ domnívá se Schildberger, podle něhož se zapomíná na fakt, že naše vojenská historie nezačíná rokem 1918.
Dodnes také žijeme v mýtech, které vznikly v časech první republiky a pozdějších totalit. „V povědomí veřejnosti stále je, že jsme národem Švejků, kteří nikdy nechtěli bojovat. To šířila i nacistická propaganda, podle které jsme zradili císaře. Není to ale pravda, čeští vojáci totiž třeba na italské frontě bojovali velmi tvrdě.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
