Český stát je nejméně funkční v Evropě

Výjimkou jsou Poláci, Portugalci, Lucemburčané a především Češi, kteří zatím neuvedli v život 55 směrnic. Devět z nich má přitom platit už dva roky.

Nejde o to, jestli se směrnice, které upravují vnitřní trh Evropské unie, někomu líbí, nebo nelíbí. Ani nemá smysl hledat v českém zdržování úmysl. Prostě nám to nejde.

Potvrzuje se, že české úřady fungují nejpomaleji v Evropské unii. Bylo to vidět v přípravě na čerpání bruselských dotací z rozpočtového období 2007-2013, kde patřilo Česko k nejpomalejším a dnes je stále spolu s Francií, Itálií a Řeckem jednou ze zemí, které nedohodly s Bruselem všechny operační programy.

Platí to i pro předchozí operační období z let 2000-2006. Češi opět patří ke čtyřem zemím, které zatím vyčerpaly nejméně, tentokrát spolu s Kyprem, Holandskem a Slovenskem.

Neúspěšní jsou Češi i při elektronizaci státní správy. K nejhorším spolu s nimi se tentokrát počítají Polsko, Slovensko a Lotyšsko. Je tomu tak i přesto, že výdaje na elektronizaci státní správy patří v Česku k nejvyšším.

To tedy nemůže být náhoda. Na druhé straně Češi vykazují dobré ekonomické výsledky a loni naopak patřili k pěti nejvíc úspěšným zemím Evropy. Také poslední evropský inovační index Čechy chválí. Ve výzkumu a jeho aplikacích patří Češi spolu s Estonci a Litevci k zemím, které udělaly v posledních letech největší pokrok. Do deseti let by prý mohli dosáhnout průměru Evropské unie jako první z nových členských zemí.

Nejsme tedy zaostalí a v oborech, které tolik nejsou závislé na práci úřadů, fungujeme docela dobře. S úřady je ale očividný problém, který by stálo za to pojmenovat.

Nemá smysl hovořit o tom, že úředníci jsou zlí a komplikují lidem život. Pokud by tento předsudek měl platit, tak platí ve všech zemích světa. Musí tam být nějaký speciální důvod, proč jsou v Česku tak málo výkonní.

Pro rámcovou odpověď není ani třeba chodit příliš daleko. Česko trvá na své úřední a právní tradici. Stačí se podívat na způsob, kterým se v Česku přebírají směrnice. Například Rumuni a Bulhaři to mají snadné. Prostě převezmou směrnici, jak stojí a leží a nelámou si hlavu s novelizacemi starých zákonů. Ty se prostě zruší. Obvykle k tomu stačí jen vládní rozhodnutí.

Pro Čechy je ale zpravidla přijetí každé směrnice složitou operací. Protože v konkrétní oblasti veřejné správy, kterých se směrnice týká, už nějaké zákony existují, je nutné všechny novelizovat a pak je poslat do parlamentu, aby je schválil.

Evropské směrnice přitom odpovídají právu zemí, které za sebou mají demokratický vývoj od války. Česká republika je tedy v tomto směru výjimečná, funguje jako skansen práva, které má kořeny ve středoevropských kodexech, uzpůsobených však socialistickému režimu. Teď se kodexy převracejí zase na jinou stranu, což je mimořádně obtížně, a je vážnou otázkou, jestli to je správná cesta.

Podobné to je i při čerpání evropských dotací. Česko je ve srovnání s ostatními postkomunistickými zeměmi vyspělou zemí a mělo už dříve nějaké národní dotační programy. Evropa však poskytuje dotace podle jiných pravidel a Češi se tedy musí přiučit. To Rumuni, Bulhaři, nebo třeba Slováci začínají od nuly a jde jim to rychleji.

Na elektronizaci státní správy je to ještě lépe vidět. K evropským přeborníkům patří Estonsko, které veškeré úřady ze sovětské doby zrušilo a začslo rovnou s elektronickou úřední komunikací. Utrácí za elektronizaci zhruba stejně jako Česko, je však v ní mnohem dál. Situace je tedy přehledná. Čím déle funguje právní a byrokratický systém, tím je přes všechny možné reformy složitější a nepřehlednější. Pokud země nemá výkonné byrokraty, zvládá to stále hůř a hůř. Češi tedy mají problém, protože při velmi tradičním úředním systému nemají dost kvalitních úředníků a právníků. Upozorňuje na to výslovně i Evropská komise.

Samozřejmě není snadné odpovědět na otázku, jestli se má Česko ve jménu lepších výkonů úřednictva vzdát všech tradic. Otázka tak ostatně ani nestojí.

Česko má v posledních letech slabé vlády. A tak i když k populistické výbavě politiků patří volání po odstranění zbytečné byrokracie, ministrům obvykle nezbývá, než přistoupit na hru, jejíž pravidla určují úředníci. A tak státních zaměstnanců v posledních letech přibývá, i když se politici údajně snaží o opak. Nehledě na to, že se značná část úřední agendy předala na velké obce a na kraje.

Vznikají zákony, které neoslabují roli byrokracie v životě občanů a nemění ji na servis pro vyřizování běžných záležitostí. Dokonce i sama elektronizace státní správy dává do rukou státu nové a silné prostředky ke kontrole občanů.

Politici by tedy měli víc naslouchat hlasům podnikatelů a zástupců regionálních samospráv, kteří jsou v tuto chvíli hlavními skupinami se zájmem dát do pořádku sklerotizovanou a centralizovanou státní strukturu. Otázka však zní: začne se s tím vůbec někdy? Úředníkům a politikům je totiž zpravidla jedno, jak prosperuje země, kterou řídí.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .