Český průmysl

Přispěla k němu nejvíce výroba dopravních prostředků, což není překvapivé, ale též výroba elektrických a optických přístrojů.

Jak píší Lidové noviny, stojí za vysokým růstem mohutná poptávka ze zahraničí, zejména ze zemí Evropské unie, což je velmi povzbudivé i perspektivní. Perspektivní proto, že z drtivé většiny zmizely velké průmyslové giganty z komunistické éry, které sice pomohly udržovat průmyslovou tradici českých zemí, založenou již za Rakouska-Uherska, ale pro svou nepružnost se hodily právě pro rigidní a plánovaný trh RVHP. Ty tam jsou dnes kolosy typu kladenské Poldi, plzeňské Škodovky, velkých pražských podniků, jako bylo ČKD, nebo Tatra, dále strojírenské giganty jako brněnská Královopolská, hradecké Závody vítězného února a podobné.

Páteří českého průmyslu jsou dnes podniky o několika desítkách nebo stovkách zaměstnanců, které jsou daleko pružnější, protože mohou rychleji reagovat na změněné podmínky poptávky. I když vyrostly kolosy nové, jako je mladoboleslavská Škodovka, nebo automobilka v Kolíně. To je ona výroba dopravních prostředků, která má lví podíl na trvalém tempu růstu průmyslu, jež je však pro monotématičnost svých výrobků, totiž automobilů, problematičtější než ona velká plejáda malých a středních podniků. Musíme tedy doufat, že automobilový boom je skutečností víceméně trvalou, což je na štěstí velmi pravděpodobné. Je třeba vzít ovšem i v úvahu, že velké podniky jsou zranitelnější i díky organizovanějšímu odborovému hnutí, jež má v možnosti stávky na celý podnik nezanedbatelný vliv, jak jsme mohli vidět nedávno i v případě mladoboleslavské škodovky.

Tak či onak, český průmysl roste zhruba pětkrát rychleji než je tomu v Evropské unii. Podobný trend je sice obdobný i na Slovensku a v Polsku, ale vzhledem k onomu většímu objemu průmyslu v České republice je ekonomický přínos u nás podstatnější. Díky dobrým klimatickým podmínkám a teplé zimě vzrostla mimořádně, o desítky procent, u nás i v celé střední Evropě, i stavební výroba. Ta je v České republice prý tažena investicemi do infrastruktury a bytovou výstavbou. Za rychlým růstem stojí údajně i dlouhodobě levné hypotéky. Stát ovšem dbá, mimo propagace průmyslových výrobků i o propagaci stavební výroby a techniky. Na nedávném brněnském Stavebním veletrhu - jak píší Hospodářské noviny - se dostalo ocenění nejlepší stavební středoevropské firmě, již se stala dánská firma, která působí i v České republice. Věnuje se stavebním izolacím, klade velký důraz na ekologii a vloni dokázala zvýšit své tržby o patnáct procent.

A v čem že spočívá onen paradox, o němž jsem se zmínil na začátku? Ten paradox spočívá v tom, že průmyslová výroba je sice v České republice tahounem růstu, ale její podíl - píše tak i ministr Říman v Lidových novinách - na domácím produktu je podstatně vyšší, než ve vyspělých zemích. Jen pro srovnání: V Belgii a Nizozemsku nedosahuje průmysl ani dvaceti procent, ve Francii dokonce ani patnácti. Jen naši sousedé nám jsou v tomto ohledu blíž: v Rakousku činí průmyslová výroba dvaadvacet procent domácího produktu, v Německu potom zhruba pětadvacet procent. Ale u nás? Průmyslová výroba představuje takřka celou jednu třetinu domácího produktu - a co hůře - podíl průmyslu stále stoupá. Až postaví Jihokorejci automobilku v Nošovicích, opět pár desetin procentního bodu, ne-li procento celé, přibude.

Ministr Říman prohlašuje, že z dlouhodobého hlediska zcela určitě nejde bohužel o perspektivní trend. O vyspělosti ekonomik dnes totiž rozhodují jiná odvětví - odvětví s největší přidanou hodnotou. A těmi jsou dnes služby a výzkum s vývojem. Výstavbě velkých továren, které jsou dnes oním tahounem ekonomického růstu, svým způsobem - jak říká ministr Říman - prý nešlo zabránit, i kdyby bývaly nefungovaly velkorysé investiční pobídky. Rozhodujícími momenty pro západní firmy totiž byly výhodná geografická poloha, fungující infrastruktura, stabilní politické poměry a zejména výkonná a při tom levná pracovní síla.

Domnívám se, že bude nicméně rozumné udržet doma po určitou optimální dobu stávající průmysl cizích investorů, aby neodstěhovali své továrny do zemí s levnějšími výrobními náklady, tak jako se před časem rozhodli, že budou stavět továrny u nás a ne v západních státech. A potom bude záležet už jen na nás, jak sofistikované investice k sobě budeme lákat a jak je budeme opatrovat.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .