Český prezident, ruský spojenec

Málokdo ze státníků si může dovolit tak přímočarý, skoro by se dalo říct nediplomatický postoj, jaký zaujal ve svém nejnovějším vyjádření ke konfliktu v Gruzii prezident Václav Klaus. Během víkendu nejprve vydal, prostřednictvím e-mailového rozhovoru s Mladou Frontou Dnes, stanovisko více méně neutrální. Nejnověji však v témže deníku zveřejnil prezident Klaus text, který dává vinu za současné dění v Gruzii jednoznačně jen gruzínským politikům.

To je záležitost, která musí působit veliké starosti českému ministerstvu zahraničí, potažmo celé vládě. Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg před nedávnem prohlásil, že to bylo naopak Rusko, které dlouhotrvající a dlouho doutnající konflikt vyvolalo. Premiér Mirek Topolánek dokonce neváhal přirovnat ruskou vojenskou akci, česky řečeno: vpád ruských vojsk do jižní Osetie a po té i do Gruzie, k vojenské invazi států Varšavské smlouvy do Československa v srpnu roku 1968.

Prezident Klaus se ve zkratkovitém textu, otištěném v Mladé Frontě Dnes, jeho typickou směsicí důrazných a jednoznačných sdělení typu "za všechno mohou gruzínští politici" na straně jedné, a na straně druhé mlhavými náznaky, jež mají vzbudit dojem, že ruská politika je pouze reakcí na hrubé gruzínské prohřešky vůči ruskému obyvatelstvu v autonomních oblastech jižní Osetie a Abcházie, snaží vyvolat dojem, že okolní svět je pokrytecký a slepý, a že mu svými proruskými stanovisky pomůže rázem prohlédnout.

Především je ale nutné zvýraznit, že podobně jako je tomu v řadě dalších problematických tematických okruhů je i tato "gruzínská otázka" výtečnou příležitostí pro českého prezidenta vymezit se proti zbytku téměř celého světa. Skoro by se chtělo říct, že zaujímá extrémní, jednoznačný a poněkud nepochopitelný postoj jen proto, aby se výjimečně výrazně zviditelnil pomocí extravagantního názoru.

Na rozdíl od znalců složité, skutečně dlouholeté a nesmírně komplikované problematiky soužití různých národnostních skupin v oblasti dnešního konfliktu, kteří po analýze těchto vztahů volí slova mnohem pečlivěji, je český prezident se vším hned hotov. Staví se jednoznačně na stranu Ruska, podporuje ruské argumenty pro obsazení zmiňovaných území, opomíjí vpád ruských armádních sborů na výsostné území Gruzie a vybízí všechny, aby nestavěli své argumenty na lži. O jakou přesně lež se má jednat se ovšem čtenáři Klausovy obhajoby ruské vojenské akce proti Gruzii nedozvědí. Jinak vyjádřeno: oč pevnější je prezidenta Klause protigruzínské stanovisko, o to méně jsou jeho tvrzení podložena hodnověrnými "proruskými" argumenty.

Proč své proruské stanovisko prezident České republiky formuluje takto nediplomaticky jednoznačně, zůstane asi navždy záhadou. Jednoduché vysvětlení, které by tento postoj objasnilo, je nepublikovatelné i jako čirá spekulace.

Z psychologického hlediska může stranění prezidenta Klause Rusku působit na mnohé spoluobčany a také na zbytek světa krajně nepříjemně. Samozřejmě se nabízejí historické paralely mezi situací Gruzie a Česka. Propagandou zpracované veřejné mínění stranilo v roce 1938 západním mocnostem, aby bez spoluúčasti československých představitelů odevzdali naše výsostné území Hitlerovi. Pravda byla tehdy poněkud složitější. Propagandou zpracovaný svět trpně přihlížel v srpnu 1968, jak si Sovětský svaz tak zvaně "řeší" své tak zvaně "vnitřní" problémy s disciplínou jedné z členských zemí Varšavské smlouvy krvavou invazí. I tehdy to bylo, jak víme mnozí z vlastní zkušenosti, trochu jinak.

V krátké poznámce se nedají vyjmenovat všechny akce, které od bolševické revoluce v roce 1917 zahušťovaly situaci v nyní krizovém regionu. Rozhodně ale působí přinejmenším politicky diletantsky, když si prezident Klaus na obhajobu svého proruského stanoviska vybírá jen ruská stanoviska, připravovaná jistě ruskou propagandistickou mašinérií, za níž stojí organizace, sloužící kdysi SovSvazu, nyní Rusku, jako zásobárna novodobých vládců - tedy KGB. Takto jednoznačným a pro okolní svět svízelně pochopitelným proruským příklonem činí prezident Klaus České republice skutečně nikoli medvědí, ale "Medveděvovu" službu...

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .