Český "homo politicus" těchto let

Dá se tomu rozumět. Pan Paroubek se už nějaký čas chová před televizními kamerami způsobem, který mu nezískává sympatie, spíše naopak. Je možné, že mu to média oplácejí tím, že ho notoricky spojují s panem Doleželem. Připadá mi to nefér. Pan Paroubek přece zdědil pana Doležela po svém předchůdci a záhy se ho zbavil (v souvislosti s kauzou Orlen).

Tím laciným mediálním aranžováním antipatií nahrazují média to, co nám zůstávají dlužna, totiž důkladnější analýzu řady věcí. Třeba počínání pana Paroubka a jeho pohnutek nebo úlohy, kterou sehrál jeho předchůdce pan Gross jako ministr vnitra a premiér. A konečně analýzu vnitřní situace naší druhé voličsky nejsilnější strany - ČSSD.

O panu Paroubkovi se domnívám, že se pokusil o něco, nač naše společnost dosud není připravena a nač on sám (jak se ukázalo) není osobnostně vybaven, totiž o sjednocení levice. Nyní se usilovně snaží o zachování postupu daného ústavou, tj. o to, aby na tzv. druhý nebo aspoň třetí pokus dostal šanci představit vládu. Špičky naší pravice i středu se snaží tomu zabránit, protože by to byla pro naši společnost zkouška ohněm. Co kdyby se mu to povedlo, že? - Pokud ale takovou zkoušku neriskneme, nic nezískáme. Ona si na nás počká v dohledné budoucnosti.

Fenomén zvaný "Stanislav Gross" je zapeklitější. Tento mladý a politicky nezkušený muž se dlouho těšil sympatiím široké veřejnosti. Paměť národa ho dnes spojuje spíše s tématy vhodnými pro bulvár (půjčka na rodinný domek, přátelství s pí Barkovou apod.). Důležitější je, že za jeho ministrování a premiérování proběhl nezcela průhledný proces, který výrazně poznamenal složení a způsob činnosti špiček v bezpečnostním aparátu, zpravodajských službách i leckde jinde. Proces, jehož důsledkem je podle mého názoru snížení bdělosti a odolnosti státní moci vůči silám, jejichž směřování je svou podstatou destruktivní.

Nevím, zda byl pan Gross s těmito silami přímo srozuměn. Možná, že se pro svou lidskou nezralost stal jejich poddajným nástrojem. Znepokojit by nás měl význam, jehož dosáhl ve své vlastní straně, ČSSD. Živě vzpomínám na interview týdeníku Respekt s poslancem této strany ing. Mládkem v době, kdy v ní pozbyl autority Vladimír Špidla. Pokládám dosud pana poslance za osobu racionálně uvažující. Ptali se ho, zda má v ČSSD šanci názorově stmelit stranu ještě někdo jiný než pan Gross. Pan poslanec tehdy řekl, že nikoho dalšího nevidí. Být sociálním demokratem, měl bych z toho noční můry dodnes.

Občas slýcháme, že u nás politická moc fúzuje s mocí ekonomickou. Zní to jako povzdech, nadto dosti abstraktně formulovaný. Představme si to konkrétněji. Naše politická elita prošla za těch 17 let výběrovým procesem. Některé lidské typy se z ní vytratily. Řekl bych stručně, že ubylo idealistů a přibylo pragmatiků, kteří mají vedle proklamovaného zájmu o věci veřejné také privátní zájem podnikatelský, přímý či nepřímý, často zamlčovaný. Zdá se, že politika jako profese dnes přitahuje především ty, kdo si chtějí získanou politickou mocí pojistit svůj podnikatelský zájem. Od podnikatele je však plynulý přechod k podnikavci a od podnikavce k podvodníkovi.

Takto si vysvětluji tu letitou invazi obratných soukromníků (včetně tzv. šibalů) do mocenských struktur: do státní administrativy, podnikového řízení, policie i do aparátů politických stran. Občas se na nějakou neplechu přijde. Býváme pak překvapeni, jak je ten propletenec rozrostlý. - Tento stín padá v posledních letech zejména na ČSSD, čehož její odpůrci rádi využívají. Nemyslím, že by tato strana byla a priori disponována ke korupci víc než ty druhé. Je jasné, že šibaly více přitahuje strana, která je u moci. A ČSSD vládla dlouho. Korupčníci měli více času zabydlet se právě pod jejími křídly. Nezapomínejme však, že v obdobné situaci byly předtím jiné strany. Co by mělo znepokojovat každého z nás, je nedostatečná vnitřní obranyschopnost politických stran, která by je ochránila před svody korupce. Možná, je tomu tak proto, že i odolnost naší společnosti jako celku je nedostatečná.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .