Česko a Lichtenštejnsko navázalo diplomatické styky

Jak oznámil mluvčí knížecí vlády Max Hohenberg, obě země podepsaly včera memorandum o budoucí spolupráci, což má být "prvým krokem" na cestě k normalizaci vztahů mezi oběma zeměmi. Informační lichtenštejnský úřad, který zveřejnil jeho text, uvedl, že společným cílem obou vlád jsou užší partnerské vztahy, jakož i spolupráce v rámci evropského integračního procesu a v mezinárodních organizacích.

To je v hospodářském zájmu obou států a jejich obyvatelstva. Obě země spojuje společné evropské dědictví a stoleté dějiny knížecího domu Lichtenštejnů a zemí Čech, Moravy a Slezska. Lichtenštejnsko a Česká republika jsou názoru, že vztahy obou států jsou založeny na základě společného dědictví a vzájemných evropských hodnot a vzniklé rozdílné pozice a proměnlivé osudy budou překonány.

Obě země se proto rozhodly vytvořit historickou komisi, která se bude zabývat vzájemnými dějinami, jakož i vztahy ve 20. století. Tato komise by měla přispět k vzájemnému porozumění. Ve smyslu dobrého partnerství a přátelských vztahů si budou Česká republika a Lichtenštejnské knížectví vyměňovat názory.

Z oznámení premiéra Jana Fischera a ministra zahraničí Jana Kohouta vyplývá, že s tímto rozhodnutím nejsou spojeny žádné další podmínky, a to ani majetkové. Až dosud odmítavé stanovisko Lichtenštejnska uznat Českou republiku vyplývalo z nevyřešených majetkových problémů, zejména konfiskace majetku vládnoucího knížecího rodu Lichtenštejnů.

Vládce této země o 160 čtverečních kilometrech a s 35.000 obyvateli mezi Rakouskem a Švýcarskem Hans Adam II. vedl o svá bývalá panství v Čechách i na Moravě letitý spor. Kromě zemědělské půdy šlo o řadu objektů, které byly po roce 1945 zkonfiskovány, protože Lichtenštejnové se přihlásili k německé národnosti. Proti tomu se kníže brání a tvrdí, že jeho rod nemohl být považován za německý, protože v druhé světové válce vládl neutrálnímu státu. Majetkové vztahy ale byly mezi oběma zeměmi komplikovány již od vzniku Československa.

V roce 1919 byla v rámci pozemkové reformy na základě zákona zabrána i část zemědělského majetku knížecího rodu. Přestože mu byla poskytnuta finanční náhrada, stal se tento problém předmětem soudních sporů, které musel řešit až Nejvyšší soud. Ten však v letech 1928 a 1929 rozhodl, že majetek Lichtenštejnů nebude z konfiskace vyňat. Teprve až za deset let 30.července 1938 došlo k navázání diplomatických styků mezi oběma zeměmi. Ty však trvaly pouze několik měsíců až do vytvoření protektorátu a vzniku Slovenského štátu, tedy do 15.března 1939.

Po válce však nebyly diplomatické styky obnoveny, ačkoliv se Švýcarskem, které je ochrannou mocností Lichtenštejnska, byly obnoveny již v březnu 1945. Až do roku 1951 vedli Lichtenštejni o konfiskaci svého majetku na základě tzv. Benešových dekretů administrativní a soudní spory. Nejvyšší správní soud ale s konečnou platností tyto požadavky zamítl a až do listopadové revoluce v roce 1989 mezi oběma zeměmi prakticky neexistovaly žádné styky. Po změnách v Československu Lichtenštejnsko navrhlo zahájit dvoustranná jednání k majetkovým a finančním pohledávkám svých občanů. Počátkem devadesátých let tak došlo mezi oběma zeměmi k informativním rozhovorům, které nepřinesly žádoucí výsledek. Stalo se tak poté, co Lichtenštejnsko setrvávalo na stanovisku, že aplikace příslušných dekretů z roku 1945 na jeho majetek nebyla oprávněná. Po tomto neúspěchu se snažilo tento problém přenést na mezinárodní pole. Podalo stížnost u Evropského soudu pro lidská práva a to poté, co německý ústavní soud nepřijal stížnost Hanse Adama II. na jeho majetková práva na zabavený obraz Velká vápenka. Ani v tomto případě neuspěl, stejně jako s další žalobu v téže věci u Mezinárodního soudu v Haagu.

Když se ukázalo, že ani po šedesáti letech po skončení druhé světové války se nepodařilo změnit tímto způsobem vlastnické vztahy, začalo Lichtenštejnsko usilovat o navázání diplomatických styků s Českou republikou. S tím nemá česká vláda problém, pokud to nebude spojováno s neplatností konfiskačních zákonů. To však zveřejněné společné memorandum nepožaduje. Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .