České předsednictví a Evropa bez bariér

Zvuk Barroso- bariéry

Překlad- mužský hlas: Především chci říct, že tento slogan je vynikající. To je přesně to, co se snaží dělat Evropská komise: usilovat o Evropu bez hranic a bariér. To je velmi dobrá linie, kterou podporujeme. Jak víte, vede se o tom diskuse a snažíme se, aby původní členové od svých restrikcí brzy upustili. Takže i my chceme Evropu bez bariér, bez ekonomických, ale i bez politických bariér. To je myslím důležité, aby se nevytvářely umělé přehrady proti vývoji v EU. V EU nejde jen o svobodu lidí, je to také silný politický projekt, založený na myšlence solidarity. Evropu bez bariér nemůžeme prosazovat jenom tam, kde se nám to zrovna hodí, ale ve všech oblastech.

Osten v Barrosových slovech byl nepřeslechnutelný: silný politický projekt může stěží přesvědčivě prosazovat země, jejíž parlament nebyl jako jediný v unii kromě Irska, jež musí schvalovat podle své ústavy všechny evropské smlouvy v referendu, za celý uplynulý rok schopen ratifikovat Lisabonskou smlouvu. Když ji Irové v polovině roku odmítli, většina českých politiků se nepokrytě radovala, jak byli předvídaví, že ji poslali rovnou k Ústavnímu soudu. Tam zůstala do listopadu,- kdy ovšem soudci veškeré námitky proti ní, včetně, které formuloval její hlavní odpůrce president Klaus, jednoznačně zamítli. Vzápětí ovšem kongres ODS stanovil svým zákonodárcům další "doporučení": nejdřív je prý třeba prosadit v parlamentu americký radar v Brdech, a pak teprve se zabývat Lisabonskou smlouvou, kterou většina delegátů klasifikovala na sjezdu i nadále jako "nutné zlo". Prezident Klaus se na kongresu ostentativně vzdal funkce čestného předsedy ODS a nezastírá, že jsou mu sympatické snahy o založení další pravicové strany, která by se snažila evropskou integraci zastavit, nadmíru sympatické.

Že jsou Klausovy názory v rozporu se stanoviskem české vlády, v zahraničí málokoho uklidní, právě naopak: od předsednické země Evropa očekává, že dá najevo rozhodný leadership, a k tomu je zapotřebí jednotné vedení. To nemá co dělat se svobodou mínění, ale s odpovědností. Prezidentství je jako orchestrální skladba, kde nejde o to prosadit vlastní zájmy, ale docílit souzvuku. A to nelze, když převažuje nacionální a nikoli evropské myšlení. Anebo pocit, že malá země stejně proti těm velkým nic nezmůže. Popřípadě, a to je nejspíš zdejší hlavní problém, po půl století komunismu pořád ještě rozšířené mínění, že o našich záležitostech se rozhoduje někde jinde.

Málokdo je ochoten se informovat natolik, aby pochopil, že o svých záležitostech samozřejmě rozhodujeme i nadále my sami. A že problém nastává teprve, když na ně chceme evropské peníze. Takhle to funguje už dneska. Lisabonskou smlouvu však rozšířená Evropská unie nutně potřebuje kvůli tomu, aby se mohla reformovat. Aby mohla v zahraniční politice mluvit jedním hlasem, aby Evropská centrální banka mohla dostát nárokům, které na ni klade globální ekonomika - zvlášť v dobách krize jako je ta nynější. Ale především, aby se mohla pružně rozhodovat. A to i proti vůli některých svých členských států. Což je přesně ten bod, který evidentně nemůže strávit řada zdejších politiků s prezidentem v čele.

Lisabonská smlouva ale není jediný zdejší dluh vůči Evropě: jako jediná členská země nemá ČR schváleno ani tak základní proitibariérové opatření jako je antidiskriminační zákon, který má přetavit evropskou směrnici proti diskriminaci do zákonné podoby. Poté, co prezident v květnu antidiskriminační zákon vetoval, hodlala o něm sněmovna v říjnu hlasovat, ale pak to radši vzdala. Několik poslanců za ODS totiž naznačilo, že tentokrát už pro zákon ruku nezvednou, jakkoli to vypadá na mastnou pokutu od Evropského soudního dvora.

V průběhu roku se kromě toho ukazovalo, co to znamená i pro kmenové voliče ODS, že se na Hrad znovu dostal euroskeptik Klaus. Jeho setrvalý odpor vůči zavedení eura například přivedl české exportéry pomalu k zoufalství: S každým zakolísáním kurzu koruny se jejich podmínky pro podnikání zhoršovaly a když se letos potkávali, začali se prý už sarkasticky zdravit slovy: Tak co, ještě podnikáš? Nynější přesun plánu automobilky Volkswagen na výrobu nového miniauta Up! z Vrchlabí do Bratislavy, odůvodněný snazší kalkulovatelností nákladů v eurech oproti české koruně, byl už jen důraznou tečkou za zdejší celoroční neplodnou diskusí o termínu zavedení eura i u nás. V této souvislosti není od věci připomenout anketu, kterou na začátku roku provedl týdeník Euro: zeptal se českých vrcholových manažérů, zda se domnívají, že jedním z důvodů odkládání termínu zavedení eura může být velké množství dosud nevypraných peněz mezi vlivnými lidmi. Podle výsledků, publikovaných v časopisu Euro v polovině března to téměř třetina dotázaných připustila. Téměř dvě třetiny dotázaných s hypotézou časopisu Euro naopak nesouhlasili, a z toho 50 procent velmi resolutně. Ani tito dotazovaní ale nepopřeli, že by mezi vlivnými lidmi nebyly velké černé peníze. Jen byli vesměs přesvědčeni, že je Češi umějí vyprat stejně dobře ne-li lépe než například Slováci, kteří budou eurem platit od ledna.

K jednoznačně světlým stránkám bilance uplynulého roku Česka v Evropě patřil úspěšný vstup do Schengenského prostoru. Především se ale s koncem roku uzavře i první období, během kterého měla ČR vyčerpat v letech 2004-6 celkem 2,63 miliardy eur. A skončí také druhý rok další etapy financování, v jehož rámci má ČR od roku 2007 do roku 2013 k dispozici 27 miliard eur z tzv. strukturálních fondů. Jde o bezpříkladný akt solidarity, který by měl nastavit v ČR takové strukturální změny, které by jí postavily do pozice srovnatelné s vyspělými státy Evropy. Pokud ho ovšem neproplýtváme.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .