Česká republika v čele Lukašenkových nepřátel

23. únor 2006

Přední deníky v České republice a Polsku přinášejí na titulní stránce čtvrtečního vydání články o Bělorusku. Není to náhoda - obě země spolu s Litvou a Ukrajinou patří k oficiálně ocejchovaným nepřátelům režimu běloruského diktátora Alexandra Lukašenka, který už za necelý měsíc bude čelit prezidentským volbám.

Česká republika skupinu Lukašenkových nepřátel v této chvíli vede díky dlouhodobé podpoře běloruské opozice - nejčerstvějším dokladem je čtvrteční konference Parlamentního shromáždění Rady Evropy, pořádaná na ministerstvu zahraničí v Praze za účasti předních představitelů běloruské opozice.

Lukašenkův režim se opakovaně snaží Českou republiku zdiskreditovat - naposledy v nedělní reportáži státní televize, která naznačovala ve stylu filmů o Jamesi Bondovi, že naši diplomaté pomocí pomlouvačných materiálů rozvracejí republiku. Ve skutečnosti šlo o to, že naše ministerstvo zahraničí nechalo přeložit do běloruštiny rezoluci OSN o situaci v oblasti lidských práv v Bělorusku. Ve stejný den konání pražské konference, tedy ve čtvrtek, se v běloruském Minsku na české diplomatické misi sešli diplomatičtí představitelé ostatních demokracií a vyzvedli pro své ambasády tento text, aby ho šířili dále jako projev solidarity s naším úsilím.To dokazuje, že roli české diplomacie vůči Bělorusku akceptovaly i ostatní členské země Evropské Unie a NATO. Reportáž zaměřená proti našemu zastupitelskému úřadu ukazuje, jak před volbami houstne atmosféra v Bělorusku. Režim chce zastrašit opozici a odradit ji od kontaktů se zahraničím - už loni vydal ostatně Lukašenko výnos zakazující pořádání mezinárodních seminářů a setkání v Bělorusku. Vůbec se zdá, že běloruský diktátor už není tak sebejistý, jako při posledních prezidentských volbách před pěti lety. Naopak opozice působí navenek při přípravě kampaně mnohem profesionálněji než tehdy - obrovským úspěchem je už to, že se sjednotili na jednom kandidátovi, kterého podporuje široké spektrum od komunistů až po konzervativce. Nesporným trumfem je i osobnost tohoto kandidáta ve srovnání s minulými volbami - Alyaksandr Milinkievič je člověk přesvědčivý a důvěryhodný. Seznámit s ním se už mohli všichni relevantní evropští politikové a nedávno byl i v Praze. Podle slov jednoho z členů jeho štábu vzrostl v Bělorusku proti minulým volbám počet dobrovolných aktivistů a opozice už nyní ví, že se jí podařilo splnit hlavní cíl, který si kladla pro období před zahájením samotné kampaně: totiž vůbec představit veřejnosti svého kandidáta vzdorujícího tuhé blokádě ze strany státních sdělovacích prostředků. Agentury se shodují, že o kandidatuře Milinkieviče ví už v tuto chvíli až 80% voličů.

Běloruská opozice očekávala, že Lukašenko se bude snažit vypsat volby na co nejzazší termín. Jak říká Vincuk Vjačorka, spolupracovník kandidáta Milinkieviče zodpovědný za zahraniční politiku, Lukašenko překvapil tím, že volby vypsal už na březen, přestože mu funkční období končí až za několik měsíců. Důvod je ten, že popularita opozice roste a Lukašenko se bojí. Podle některých údajů stoupla obliba demokratického kandidáta ze dvou procent na dvacet za poslední dva měsíce.

Přesto je běloruská opozice ve svých očekáváních zdrženlivá - i když to Milinkievič ani jeho štáb nezveřejňují, nečekají zřejmě vítězství nad Lukašenkem ve volbách, které bude on sám režírovat. Nejen proto, že narůstají nejrůznější formy represí - to by se prý dalo překonat -, ale proto, že diktátor téměř jistě výsledky voleb zfalšuje. Jen za poslední dny byla zatčena řada aktivistů, přičemž represivní složky se soustředí na vyhledávání reprodukční techniky, která v kampani sehraje klíčovou roli. Držitelé tiskáren jsou obviňování z trestných činů, v poslední době často například z obchodu s drogami. O průběhu voleb si také nikdo nedělá iluze - režim sice pozval zahraniční pozorovatele, ovšem jen z postsovětských zemí loajálních k Rusku.

O míře veřejné kontroly nad volbami svědčí následující údaj: z desítek tisíc dosud zaregistrovaných členů volebních komisí je k dnešnímu dni jen jeden, slovy jeden reprezentant navržených zástupců neziskových organizací, opozice a podobně. Uvedl to alespoň jeden z účastníků pražské konference Siarhej Mackievič, ředitel Centra pro občanskou společnost Supolnošč. Žádný ze členů delegace nepochybuje o tom, že ke skutečnému sčítání hlasů po volbách vůbec nedojde. Podle jejich slov budou archy s příslušnými údaji zcela jistě připraveny předem a ve vhodný moment zveřejněny.

To ovšem neznamená, že by Milinkievičův demokratický tábor předem zcela rezignoval. Pokud vše proběhne podle pesimistického scénáře, pak se protilukašenkovská opozice hodlá pokusit vyvést Bělorusy do ulic podle ukrajinského vzoru. Z tohoto pohledu je celou kampaň demokratů kolem Milinkieviče třeba chápat jako směřování k tomu, aby se konečně prolomila bariéru strachu, která až dosud držela Lukašenkovy poddané v jejich pasivitě.

autor: Magdalena Marešová
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.