Česká republika potřebuje razantní reformu veřejných financí

14. červenec 2004

K razantní reformě veřejných financí zatím politici nenalezli dostatek odvahy. Názorným příkladem může být výše a hlavně tempo růstu státního dluhu, absence smysluplné reformy zdravotnictví, sociálního systému a důchodů. Jak varují ekonomičtí experti z domova i ze zahraničí, pokud budou politici dál hrnout problémy před sebou, čekají ekonomiku v horizontu několika let potíže. Ty by se samozřejmě promítly do životní úrovně lidí.

Takže v souvislosti s reformami by nemělo jít o akademickou debatu, která je občanům lhostejná, ale o velmi důležitou věc. Z tohoto úhlu pohledu je téměř jisté, že se obnovená koaliční vláda opírající se o křehkou většinu sto jednoho hlasu k razantním reformním krokům neodhodlá. Znamená to, že se řešení problémů opět odsune a že kapsy daňových poplatníků budou v budoucnosti více zatíženy povinností hradit dluhy a náklady na reformní kroky.

Proto v této souvislosti může názor Vlastimila Tlustého z ODS působit sympaticky. Konkrétně - Tlustý se nechal na veřejnosti slyšet, že by bylo dobré uvažovat o vytvoření buďto tzv. úřednické vlády, nebo o vzniku tzv. duhové koalice. V první i druhé variantě by úkol pro nový kabinet zněl jednoznačně. Dovést zemi k řádným volbám v roce 2006 a do té doby provádět reformu veřejných financí. Ponecháme-li stranou spekulace o tom, zda jde Tlustému skutečně o reformu, nebo o zachování vlivu na privatizaci a další dělbu ekonomické moci, je zřejmé, že má tento návrh velké slabiny. Těžko si lze představit zrod tzv. úřednické vlády, která by měla zemi normálně spravovat a ne ji pouze dovést k předčasným volbám.

Do takovéhoto kabinetu by jednotlivé politické strany chtěli protlačit své lidi. Vždyť by vláda měla připravovat zásadní rozhodnutí nejenom o reformách, ale také o privatizaci. Navíc na řešení některých problémů neexistují úplně jednoznačné recepty. Odborníci se například liší v rozsahu hrazení zdravotní péče, v míře individuálního spoření na důchod v poměru s částkou zaručenou státem, nebo v tom jakým způsobem privatizovat ČEZ a distribuční síť. Samozřejmě sporů by se našlo daleko víc. Takže by hodně záleželo na tom, z jakého názorového spektra odborníků by takovýto kabinet byl složen. Proto by šlo spíše o politické šachy, které by jenom těžko vedly k dobrému konci.

A tím by bylo fungování úřednického kabinetu, který by dokázal do sněmovny dodávat jasná řešení reformy veřejných financí. Tím narážíme na další problém. Drtivou většinu reformních kroků by musel schválit parlament. Takže by politici svoji odpovědnost těžko skryli za úřednickou vládu. Šlo by velmi lehce zjistit, kdo jaký krok podpořil. Lze tudíž počítat s tím, že kvůli voličským bodům by si politici počínali stejně alibisticky jako doposud. Snad jen výmluva by byla jiná. Nyní argumentují buďto tím, že jsou v opozici a nemohou nic dělat. Nebo tím, že jsou součástí koaliční vlády a musí přistupovat na kompromisy. V případě tzv. úřednické vlády by pak podle všeho byly na vině neuskutečnění reformy špatné návrhy úředníků.

Rovněž vznik tzv. duhové koalice, tedy vytvoření vlády za účasti všech parlamentních stran s výjimkou komunistů, má svá úskalí, která se v českých podmínkách nedají prakticky překonat. Vždyť dosavadní koaliční vlády zdůvodňovaly svoji neakceschopnost tím, že jsou koaliční a tudíž musí hledat přijatelný kompromis. V duhové koalici by bylo ještě více subjektů, a tím pádem ještě menší naděje na dohodu. Obě dvě varianty by navíc naháněly další voliče do náručí komunistů. Lze totiž počítat s tím, že by v obou variantách zůstali jediným politickým subjektem, který by zůstal mimo vládní odpovědnost.

Z toho všeho vyplývá, že Tlustého nápad neměl příliš šancí na úspěch. Potvrdilo to i odmítavé stanovisko občanských demokratů. Nejzajímavější na Tlustého aktivitě tudíž bylo, proč s ní vůbec vyrukoval? Možná, že chtěl členům ODS vyslat signál, že ve straně existují i jiné názory, než Mirka Topolánka a většiny vedení a že zkouší testovat, jakou může vyvolat odezvu. Z ní by mohl odvodit sílu svého postavení uvnitř ODS a případně zvolit taktiku směrem ke kongresu, na kterém se bude volit nový předseda.

Vzhledem ke spekulacím, které Tlustého osobu provázejí a přiřazují ho k nejrůznějším ekonomickým lobby, by se k podobně na veřejnost působícím šéfům ČSSD a KDU-ČSL, tedy ke Stanislavu Grossovi a Miroslavu Kalouskovi, hodil více než Mirek Topolánek. Použiji-li příměr komentátora Práva Alexandra Mitrofanova, s Tlustým včele ODS by rozhodující demokratické strany v zemi ovládli političtí živnostníci.

autor: Petr Hartman
Spustit audio