Česká demokracie v italském balení

Evropská unie se sice skládá jen z demokratických států, ale existují velké rozdíly mezi demokraciemi severu, zejména ve Skandinávii, zavedenými demokraciemi ve střední Evropě, zeměmi Beneluxu a demokraciemi na jihu Evropy.

Italská demokracie je kategorií sama o sobě. Ve své zkorumpovanosti, provázání byznysu a politiky pokleslé politické kultuře či v penetraci organizovaného zločinu do politiky nemá v Evropské unii srovnání. Zdá se být logické, že česká demokracie by se postupně měla vyvíjet, podobně jako například demokracie v Rakousku, a to zejména z důvodu společného historického dědictví, kultury a podobné velikosti obou zemí. V Rakousku se tradičně na jedné straně uplatňuje jistá tendence k preferování kabinetní politiky a účelovým velkým koalicím, které si parcelují moc ve státě, ale na druhé straně existují tradice právního státu - rechtsstaat, které Rakušané sdílejí s Němci.

Silný důraz na právní stát vyvažuje jistou slabost občanské společnosti u našich jižních sousedů a zabraňuje tomu, aby politika zájmu největších stran nesklouzla do politické anarchie, kterou lze občas vidět právě v Itálii. Bohužel česká politická kultura se stále více podobá spíše té italské než rakouské. Okaté Topolánkovo pohrdání tím, co si myslí veřejnost o schůzkách v toskánské vile pronajaté za podivných okolností, jakož i o vyjížďkách na luxusních jachtách s představiteli byznysu a lobbisty, se dost podobá chování italského premiéra Silvia Berlusconiho.

Ještě horší je pak neochota vysvětlit detailně, jak expremiér, který by chtěl být premiérem znovu, dovolenou platil, nebo zda ji platil vůbec. Na první tiskové konferenci po návratu z Itálie Topolánek zamával před novináři několika kusy papíru s tím, že se jedná o relevantní účty a ujistil veřejnost, že on i jeho partnerka Lucie Talmanová si mohli takovou dovolenou zaplatit. Následovalo prohlášení, že tím expremiérova ochota cokoli vysvětlovat končí a nebude se tudíž k objasňování toho, jak a kdo dovolenou platil, už vracet. Pod mediálním tlakem nakonec ODS zveřejnila jakousi nájemní smlouvu s poněkud záhadnou firmou na pronájem vily, v níž premiér pobýval.

Jenže některá média si vzápětí všimla, že má smlouva řadu nedostatků a vypadá, jako by byla sepsána až dodatečně. Vrátíme-li se k srovnáním, je jisté, že dokonce i v poněkud dekadentní rakouské politické kultuře by něco podobného politikům neprošlo. V Itálii na druhou stranu ustál Berlusconi už horší věci. Pokaždé spoléhal, vcelku oprávněně na to, že následným mediálním protiútokem danou kauzu rozmělní a že národ, v němž je občanská společnost poměrně slabá, a v němž právě Berlusconi kontroluje nejdůležitější média, mu buď odpustí, anebo na skandál zapomene. I v Topolánkově skandálu okolo pobytu v Toskánsku uplatnil expremiér osvědčenou taktiku, v níž je nejlepší obranou útok. Podobně jako například Berlusconi ve svém posledním skandálu okolo nahrávek, jež během společných sexuálních hrátek v premiérově vile pořídila italská prostitutka, premiér obvinil hned několik svých oponentů ze šmírování a organizované kampaně. V českém případě se dostala na pranýř sociální demokracie, aniž by se Topolánek namáhal vysvětlit, proč by ČSSD chtěla zveřejňovat snímky, které kompromitují i bývalého ministra obchodu a průmyslu za ČSSD Milana Urbana, jenž byl v Toskánsku také.

Expremiérův hněv se obrátil i proti bývalému šéfovi rozvědky Karlu Randákovi, který některé snímky předal deníku Mladá fronta DNES. U některých komentátorů Topolánek se svojí taktikou uspěl a ti se začali především ptát, komu to slouží. Kdo snímky pořídil a proč, je jistě zajímavá otázka, ale bohužel úplně pomíjí podstatu věci. Tou je skutečnost, že Topolánek v údajně pronajaté vile byl a že se v ní scházel s významnými podnikateli a lobbisty, s nimiž se také projížděl na luxusní jachtě. Můžeme samozřejmě souhlasit s Topolánkovou námitkou, že ony schůzky nebyly ničím výjimečným, neboť s těmito a dalšími podnikateli se setkává i v České republice. Jenže veřejnost má právo vědět, proč se takový počet významných lobbistů a podnikatelů setkává s Topolánkem až v Itálii a především, kdo to všechno platil. Navíc mezi lidmi, kteří údajné pronájmy umožnili, jakož i mezi lidmi, kteří se okolo Topolánka pohybovali, figurují jména mužů, kteří mají blízké vazby na uprchlé kriminálně stíhané podnikatele Radovana Krejčíře a Tomáše Pitra. Komentátor Bohumil Doležal ve svých článcích opakovaně nabádá, aby se média zaměřila v prvé řadě na otázku, kdo za údajnou snahu diskreditovat Topolánka stojí. Snaha poškodit Topolánka a ODS je prý nebezpečná, protože vyhraje-li nadcházející volby ČSSD, zavede spolu s komunisty řízenou demokracii.

Doležal se nenamáhá vysvětlit, odkud bere tuto jistotu týkající se naší budoucnosti a nedozvíme se také, jaká by taková řízená demokracie byla. Co ovšem víme už teď, je, že naše zatím neřízená demokracie stále více připomíná mafiózní praktiky demokracie italské. Jestli nakonec někdo dostane nápad naši demokracii po volbách jakkoli omezovat, bude mít bohužel u veřejnosti asi dost snadnou práci už proto, že současný stav české demokracie ve stylu Berlusconiho praktik, jen málokomu připadá jako model politického zřízení, za který se vyplatí bojovat.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .