Češi outsiderem Evropy

Daří se zahraničnímu obchodu, zvyšují se i mzdy spolu se zahraničními investicemi, posiluje koruna a nezaměstnanost se podařilo alespoň zastavit. Není to zásluhou vlády, vláda ovšem k tak příznivému vývoji přispěla některými svými kroky.

Tento výklad premiér používal například ve sněmovně, když svou vládu hájil před hlasováním o nedůvěře minulý pátek. Předem je v podezření, že jeho výroky jsou účelové.

Nikdo mu ale jeho výroky nevyvrátil. Samozřejmě by to bylo možné, kdyby se připomnělo, že ostatní země Visegrádu a také Slovinsko rostou rychleji, než Česká republika. Šťastné období má celý region, který žije z postupující integrace do Evropské unie. Po šoku, které způsobilo zhroucení východních trhů, se otevírají trhy západní Evropy. Do regionu přicházejí zahraniční investoři a jejich prostřednictvím se výrobky českých, polských, slovenských rukou dostávají na trhy dalších světadílů.

Zásluhou středoevropských vlád je pouze to, že přizpůsobily zdejší podnikatelské prostředí západním standardům a že našly nástroje, které by do země přilákaly cizí investice. A zdá se, že jiné země středoevropského regionu to umějí lépe, než Česká republika. Česká ekonomika sice v posledních pěti letech roste alespoň srovnatelně se Slovinskem či Polskem, ve srovnání s rokem 1995 se ale příliš nezlepšila. Konkrétně - v poměru k ekonomice celé Evropské unie je na tom stále stejně. Celý Visegrád a Slovinsko přitom svou pozici výrazně vylepšily.

Parlamentní opozice tento fakt nepřipomíná z pochopitelných důvodů. Problémy s akcelerací české ekonomiky totiž způsobila v polovině devadesátých let vláda ODS a sociální demokraté mohou tímto faktem opoziční kritiku snadno odrazit. Možná nejsme v mezinárodním srovnání příliš dobří, pořád jsme ale lepší, než tuzemská konkurence.

Opozice by ale mohla využít jinou kritiku a je to pouze vinou její nedbalosti, že tak dosud neučinila.

Konec, za který se dá chytit kritiku české vlády, je třeba hledat v Bruselu. Evropská komise v březnu hodnotila výsledky pětadvaceti členských zemí unie v rámci Lisabonské strategie. Navíc k nim přidala pokrok dvou nečlenů, Rumunska a Bulharska.

Lisabonská strategie je, jak známo, hlavní evropský projekt na modernizaci ekonomiky, dříve se dokonce říkalo, že její pomocí evropské podniky porazí v globální konkurenci ty americké. V rámci strategie měly jednotlivé země zlepšit své podnikatelské prostředí, například omezit byrokracii, otevřít své trhy se službami, zlepšit práci soudů a poskytnout podporu malým a středním podnikům. Vedle toho se předpokládala podpora vzdělanosti a výzkumu. V rámci strategie se měly zvyšovat výdaje do vzdělání, podporovat výzkumné projekty a zakládání podniků, které by dokázaly výsledky výzkumníků využít ekonomicky.

Není třeba dlouho napínat, při hodnocení posledních pěti let jsou Češi nejhorší, ze sedmadvaceti zemí sedmadvacátí.

Evropská komise při svém verdiktu hodnotila, o kolik se země podle jednotlivých kritérií zlepšili. Obecně nejsou v podpoře podnikání a vzdělanosti Češi nejhorší, patří jim sedmnácté místo, za posledních pět let se ale zlepšili nejméně.

Experti nepochybují, že Lisabonská strategie je rozumná, nakonec nejlepší podle jejích kritérií jsou země, kterým se daří ve světové konkurenci obstát. Která vláda podle této strategie vládne, připravuje prostředí, kde může země růst v příštích letech. Jde o investice do budoucnosti a o ty nemají poslední české vlády zájem.

Při vší úctě k sociálním demokratům je jisté, že jejich vlády něco velmi podstatného zanedbaly. Do té míry, že o tom vůbec nevědí. Na údaje z Bruselu ministři nereagovali a premiér dále opakuje mantru, jak je země v rámci úspěšná.

Sociálnědemokratickým vládám se podařilo přitáhnout investory, zatím ale jde pouze o firmy, které využívají tradiční schopnosti českých dělníků, když přímo nestaví montážní dílny, jako Toyota a Peugeot v Kolíně. Montážní dílny jsou ale pouze krátkodobá pomoc a jejich majitelé časem přesunou své výroby do zemí s lacinější pracovní silou. Vláda už neotevírá možnosti pro budoucí investice, které půjdou do výzkumu a výroby složitých technologií. Už dnes je jisté, že po deseti letech budeme mít problémy.

Dá se pochopit, že Stanislav Gross, který potřebuje zachránit svou vládu, na prosperitu roku 2015 nemyslí. Omluvit se to ale nedá.