Černý muž versus bílá žena

5. březen 2007

Zvláštnost nynějšího volebního cyklu ve Spojených státech tkví v tom, že se úřad prezidenta v lednu 2009 uvolní - skončí druhé a poslední funkční období George Bushe a viceprezident o uvolněnou židli usilovat nehodlá.

Tato zvláštní situace, která se naposledy vyskytla v roce 1968, bývá vždy poznamenána tuhým zápasem v obou politických táborech za právo být oficiálně nominován jako stranický kandidát. Již dnes je zřejmé, že v Demokratické straně zápolit budou nejspíše dnešní favorité - senátorka Hillary Clintonová a senátor Barak Obama. Paradox situace spočívá v tom, že lítý boj za stranickou nominaci může stát pretendenty hodně sil, v horším případě dokonce potopit oba dva.

Barak Obama zatím vypadá jako silná dvojka, i když není vyloučené, že jeho postava je značně nafouknutá, jeho skutečná politická váha se odhalí až během primárek. V závodech s Obamou Hillary Clintonová se zatím drží o jednu délku vepředu. Avšak volební maratón je během na dlouhou trať a Obama je mladý, houževnatý a populární soupeř. Radost z takového soupeře paní Hillary mít nemůže. Nikoli náhodou vtipkují američtí humoristé, že se slovní spojení Barak Obama překládá do angličtiny jako "Hillaryina noční můra".

Ve srovnání s Clintonovou má Obama jednu velkou výhodu: když ona hlasovala v Senátě pro válku v Iráku, on tam ještě nebyl. Ještě důležitější je skutečnost, že podle všech průzkumů jeho šance v souboji s každým z republikánských kandidátů jsou hodnoceny lépe než šance Hillary, i když je třeba říct, že vůči favoritovi republikánů Rudymu Guillianimu prohrávají v průzkumech oba dva.

Barak Obama působí jako upřímný a otevřený mladý muž, ale tento dojem je zrádný. V minulosti již dokázal, že pro své soupeře je mimořádně nebezpečný. V senátních volbách "oddělal" oba dva své hlavní rivaly stejným trikem - do sdělovacích prostředků se dostala kompromitující fakta z jejich rozvodových řízení. Jeho druhý rival, republikán Jack Ryan dokonce musel odstoupit pouhé tři měsíce před volbami, což připravilo o šanci jeho náhradníka. Ryan totiž byl ženatý s herečkou Jerry Lynn Ryan, známou z televizního seriálu Star Trek. Jak zjistili novináři, při špinavé koulovačce u soudu Jerry tvrdila, že ji manžel nutil k hromadným orgiím ve swing klubech, přičemž jeden z takových klubů byl určen pro milovníky sadomasochismu. Senzace byla dokonalá a samotní straničtí bossové požádali Ryana o odstoupení.

Vzpomínka na dva absolutně totožné podrazy musela vyvolávat v Hillary černé předtuchy. Proto zasadila Obamovi preventivní úder. Do ohniska mediálního zájmu se dostal senátorův životopis vskutku kromobyčejný pro politika federálního formátu. Barak je synem Američanky a Keňana. Otec opustil rodinu, když Obamovi byly dva roky, v šesti letech do rodiny se přiženil otčím - a zase to nebyl Američan, nýbrž Indonézan. Rodina se přestěhovala do Djakarty, kde Barak strávil čtyři roky. Pak už byl vychováván svými bílými americkými prarodiči z matčiny strany. Africký otec původně vyznával muslimskou víru, ale v době, kdy se mu narodil syn, prý už byl naprostý bezvěrec. Muslimem byl také jeho indonéský otčím. První dva roky v Djakartě navštěvoval islámskou školu medrese, pak katolickou. Do křesťanství přestoupil a pokřtít se nechal až v dospělosti. Senzace, se kterou přišel internetový Insight Magazine, spočívala v to, že škola, kterou Barak navštěvoval v Djakartě, nebyla pouze muslimská světská, ale muslimská náboženská - byla to medrese radikálního, wahabitského založení. Senzace splaskla až poté, co televizní kanál CNN pomocí (?) svého djakartského dopisovatele jednoznačně prokázal, že Barakova škola přece jen byla docela světská. Tím by také celá věc skončila, nebýt jedné drobnosti: článek v Insight Magazine se odvolával na zdroje z volebního týmu Hillary Clintonové, které poskytly podklady pro domnělou senzaci. Bývalý poradce rodiny Clintonových a mistr volebních technologií Dick Morris ve vysílání stanice Fox News varoval: Hillary ještě ukáže, co umí. Senátorka Clintonová podle Morrise ráda najímá soukromá očka, kterým svěřuje špinavou práci pro diskreditaci soupeřů. Na otázku, zdali má důkazy účasti Hillary v pokusu o znemožnění Obamy, prohlásil Morris, že to tuší slezinou a že pokračování nenechá na sebe dlouho čekat.

Hillary mezitím dostala co proto i s úroky: Barak Obama se pokusil ovládnout nejvlastnější území rodiny Clintonových - filmový Hollywood. Vedení studia DreamWorks uspořádalo pro něho benefiční večírek za přítomnosti těch největších hvězd stříbrného plátna. Vstupenka stála 2300 dolarů, což je zákonem stanovený strop pro individuální sponzorské dary. Za jeden večer Obamova pokladnice se doplnila skoro o půl druhého milionu dolarů. Když druhý den ráno Hillary Clintonová otevřela oblíbený deník The New York Times, ruply jí nervy. Deník přinesl rozhovor s jedním z hlavních hollywoodských producentů Davidem Gaffenem. Právě on byl člověk, s jehož podporou - a hlavně s penězi, které je schopen pro ni sehnat - Hillary pevně počítala. Místo toho četla v novinách: "Nemyslím si, že národ může sjednotit další mimořádně kontroverzní postava, ať už jakkoli chytrá nebo ambiciózní (a jen bůh ví, nakolik je ambiciózní Hillary)...V politice lžou všichni, ale Clintonovi lžou se snadností, která děsí."

Hillary ztratila sebeovládání a veřejně požádala, aby Obama odsoudil Gaffenovy výroky a vrátil mu utržené peníze. Barak jen pokrčil rameny: "Proč bych se měl omlouvat za cizí slova?" Po menší odmlce obě dvě strany prohlásily, že se usmířily. Tomu málokdo věří, protože všichni chápou, že je to teprve začátek.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .

Spustit audio

    Nejposlouchanější

    Více z pořadu

    E-shop Českého rozhlasu

    Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

    Karin Lednická, spisovatelka

    kostel_2100x1400.jpg

    Šikmý kostel 3

    Koupit

    Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.