Cena ropy: mezi snem a skutečností

Kromě toho uplynulo v tom čase 10 let od pádu komunismu, bývalé socialistické země zaváděly tržní reformy a svět se vesele globalizoval, což přinášelo nevídané možnosti. Investory a velké společnosti doslova fascinovala myšlenka jakési planetární tržnice, na kterou budou mít brzo všichni přístup.

Dnes to zní jako další příběh Alenky z říše divů. Ropa zlámala všechny rekordy směrem nahoru. Kde jsou ty časy, kdy se diskutovalo o tom, zda překročí nebo nepřekročí magickou hranici třiceti dolarů za barel? V průběhu posledních let padla nejenom tato hranice. Realitou se staly ceny, jež si nikdo neuměl ani představit: 40, 50 a nyní 60 dolarů za barel. Kdyby to někdo řekl expertům v roce 1999, nejspíš by se mu vysmáli.

Příčin tohoto špatného trendu je několik. Nejvážnější mezi nimi se jmenuje islámský terorismus. Není ale jediná. Na situaci se podepisuje celá řada faktorů, od finančních krizí v Asii, přes rozvoj Číny a tamní nenasytnou poptávku po ropě, až po složitý vývoj v Iráku, kde se jenom s bídou daří dostat ze země druhé největší zásoby na světě. Navíc má bohatá severní polokoule léto, a to vždycky znamená, že na benzinových stanicích se ceny zvyšují.

Za jeden ze zázraků světové ekonomiky se dá považovat skutečnost, že firmy (hlavně v Americe) jsou ještě stále schopné rekordní ceny absorbovat. Musíme si uvědomit, že hlavní břemeno nese právě americká ekonomika, a to z jednoduchého důvodu: ropa se obchoduje v dolarech a kurs dolaru k jiným měnám se s rostoucími cenami ropy skoro úměrně propadal.

To znamená, že například na Evropany dopadá jenom poloviční břemeno. Je to vidět na jednoduchém příkladu: Kdysi se prodával barel ropy za 20 dolarů, a dolar za 40 korun - to znamená, že výsledkem byl barel za fiktivních 800 korun. Úplně stejnou sumu dostaneme, když se čísla vymění, jinými slovy, když bude stát ropa 40 dolarů a dolar 20 korun.

Dodejme ale, že i tato mince má dvě strany: paradoxně díky levnému dolaru se dokázala americká ekonomika s vysokými cenami ropy vyrovnat bez toho, aby ji navštívilo strašidlo velké inflace. Zboží "made in USA" totiž konkurovalo cenami v zámoří (a dovoz na americkém trhu naopak ztrácel dech), takže v konečném výsledku proplula loď americké ekonomiky mezi peřejemi velice šťastně.

Podle mnohých na tom nese zásluhu genialita šéfa americké centrální banky Alana Greenspana, který včas a prozíravě odstartoval éru nízkých úrokových měr. Mimochodem, samotný Greenspan se začátkem tohoto měsíce pokoušel vysvětlit, jak je možné, že nenastala inflace. Uváděl různé hypotézy, aniž by se ke kterékoliv jednoznačně přiklonil. Mezi jiným zmínil integraci postsovětského Ruska, jakož i Indie a Číny do globálního hospodářství.

Jsme tedy u dalšího paradoxu našich dní: Indie a Čína stupňují poptávku po ropě, jejíž cena katastrofálně stoupá - současně ale tato ropa uvádí do chodu jejich ekonomiku, což naopak blahodárně přispívá k nízké inflaci. Kruh se uzavírá a ukazuje se, že mají svoji pravdu ti, kdo poukazují na slabost světového hospodářství, i ti, kdo oslavují jeho nečekanou sílu.

Z hlediska Evropy stojí za poznámku také to, že Američané mají sice dražší benzín, platí z něj ale nízké daně. Evropské vlády vybírají z benzínu podstatně víc, což se stalo před pár lety dokonce důvodem menší ropné krize a sporu s organizací OPEC, ve které jsou země, vyvážející ropu.

Vysoké ceny ropy jsou dobrou zprávou pro Rusko, které bez velkého úsilí zlepšuje svoji obchodní bilanci, a to i přesto, že tam byl skandálně zlikvidován šéf jedné z ropných společností Michail Chodorkovskij. Komentátoři některých novin lamentují nad tím, že enormní zisky jdou také do rukou pochybných režimů na Blízkém východě.

Všechno špatné je ale snad i na něco dobré. Neblahý trend vytváří obrovský tlak na vytvoření energetických strategií, jež budou počítat s alternativními zdroji. Když vymyslíte motor na vodu, budou z vás milionáři. A jisté je, že lidí, kteří se o to momentálně na světě snaží, je mnoho. Nezbývá tedy, než jim popřát mnoho úspěchů. Závislost světové ekonomiky na ropě totiž určitě zdravá není.