Celosvětový boj proti terorismu

Byl. Dvacet minut po startu vysadil jeden z motorů, do Prahy jsme letěli zadumaní a vítaly nás sanitky a hasičské vozy, připravené na ono pověstné kdyby. Nestalo se nic. Kdosi mi vysvětlil, že pilot může naklonit letadlo na křídlo a zvýšit výkon druhého motoru a lze šťastně přistát, což se stalo, inu kapitán Novák.

To byly idylické doby létání. Na katastrofické filmy, které jsou vždy nesmírně dramatické a divák, který seděl alespoň jednou v letadle soucítí i s těmi filmovými nešťastníky, všechno už je jinak. Svět se změnil. Mezi Spojenými státy a Evropou se vede bitva o přítomnost ozbrojenců na palubě. Portugalci, Britové, Dánové, Švédové protestují jednoznačně s argumentem, že v jejich zemích jsou zbraně zakázané a nepovolí je ani na palubách civilních letadel.

Česká republika zvolila jednoznačně zcela opačné řešení. Rada bezpečnosti státu souhlasí s možností ozbrojeného doprovodu. Ministr dopravy Milan Šimonovský řekl, že cestující by neměli nic pocítit. Česká správa letišť bude muset zaměstnat více lidí. Ministr vnitra Stanislav Gross hovoří o nezvyšování početního stavu na letištích, navíc policie i tajné služby nepřetržitě monitorují situaci na mezinárodních leteckých uzlech. Speciálně vycvičení policisté už doprovázejí lety do Izraele, zkrátka snažíme se, jak se zdá, dost důsledně dostát bezpečnostním nařízením Evropské unie v boji proti terorismu.

Každý problém takové ráže vyvolává pochopitelně politické i emocionální odezvy. K boji proti terorismu se už přidávají úvahy o antiamerikanisnu, o Evropě neochotné starat se jako vždy o své záležitosti, padly už návrhy, zřejmě zcela zbytečně, aby i Američané platili i bezpečnost evropského vzduchu, čímž se jako vždy posune problém i do roviny ekonomické.

Kromě toho se rozvinou diskuse o případném používání zbraní na palubách letadel. Už před drahným časem zveřejňovala západní media projekty takové, které by neohrozily konstrukci letadel, zkrátka problém je na světě a není zrovna k smíchu.

Útok na newyorská dvojčata mrakodrapů, nebo jinak, 11. září je datum, které rozlomilo dobu na dvě části. Minulost studené války a proces demokratizace v bývalých východních zemích, východních ve smyslu politickém, a budoucím vyhlásila válku teroristům. Evropa buď tiše nebo otevřeně tuto novou éru za americkou záležitost považuje. Teroristé, a zvláště po preventivní válce v Iráku, jsou vnímáni výhradně jako američtí nepřátelé, jenže teroristé hodlají bojovat i proti zemím amerických spojenců, k nimž patříme, a bruselské výbušné dopisy jsou vzkazem, že jsme teprve na samém počátku války.

Utopické řešení použít taktiku jinak sympatického australského pštrosa a radostně se účastnit na obnově Iráku co na výnosném obchodě a vzkazovat teroristům, že jinak s nimi chceme žít alespoň v příměří, neexistuje. Pokud by to ovšem nedopadlo jako v tom vousatém vtipu s pointou, kdy Arab, jemuž došly zbraně i všechna munice, stojí před izraelským tankem, z něhož volal jeho velitel: "Poslyš kámo, nechceš něco koupit?"

Terorismus není vtip, nýbrž naprosto brutální skutečnost války, vyhlášené proti civilnímu obyvatelstvu. Nedovedu si představit, co by jakákoli větší teroristická akce provedla s obyvateli. Navíc myšlenka, že bychom se jednou mohli, jako už v mnoha zemích, obávat, že půjdeme na nákup nebo někdo nám blízký na muzikál a to bude to poslední, co v životě učiní, je příliš děsná na to, abych ji rozvíjel.

Nezdá se, že by České republice hrozilo bezprostřední nebezpečí, k čemuž je ale nutné dodat, alespoň zatím.

Nezbývá nic jiného, než vzít na vědomí, že válka s teroristy byla už jednou provždy zahájena a to, že nevypadá jako katastrofální války minulého století ještě neznamená, že ji můžeme ignorovat.

Nemůže ji ignorovat žádná země a žádný její občan. Před každou dovolenou budeme častěji a častěji řešit problém, kam letět a hlavně zda vůbec letět. Letecký průmysl v celosvětovém měřítku na tom není právě nejlépe a jeho ekonomické ztráty budou asi tou nejmenší újmou na celé záležitosti.

Pro naši republiku je všechno stejně tíživé jako pro ostatní. Viděno z našeho sobeckého hlediska, za stavu naší ekonomiky na rozkolísaném politickém jevišti, ve vlně zdražování a dalších starostí moc legrace nebude. Zvyšování bezpečnosti přináší zvyšování výdajů. Můžeme sice souhlasně kývat hlavou, že každá válka něco stojí, ale její důsledky i následky pocítíme všichni. Zlaté časy kapitána Nováka.