Castro - nemoc

Ve zmíněné nemocnici pracuje jako šéfchirurg José Luis García Sabrido, který minulý měsíc navštívil Castra na Kubě a po návratu prohlásil, že kubánský vůdce nemá rakovinu a nepotřebuje další chirurgický zákrok. Dodal, že potřebuje svalovou rehabilitaci a přísnou dietu, aby se uzdravil z nemoci, kterou charakterizoval jako problémy zažívacího ústrojí. Raník El Periódico de Cataluňa k tomu tehdy napsal, že doktor García letěl do Havany kubánským vládním letadlem a vezl sebou klinický materiál, kterého se na ostrově nedostává.

Ti, kteří si chtěli ověřit dnešní zprávu v listě El País, nedostali v nemocnici ani u doktora Garcíi žádné informace. Nemocnice nepodává zprávy o pacientech, kteří v ní neleží a lékař přes sekretářku vzkázal, že s tiskem nebude mluvit. BBC se z nemocničního zdroje pouze dozvěděla, že Castrovi jsou už od podzimu zasílány speciální léky. Jejich název však zdroje neuvedly, protože by se tím prý vyzradila pacientova choroba.

Zajímavé je, že o Castrově zdravotním stavu se dozvídáme pouze z nekubánských zdrojů. Na Kubě koluje pouze šeptanda. Na poslední zprávu z deníku El País zatím nikdo oficiálně nereagoval. Sám Fidel Castro se na veřejnosti neobjevil od července minulého roku, kdy předal moc nad ostrovem do rukou svého bratra Raúla. Čas od času se objeví v předtočeném snímku a je vidět, jak třeba cvičí. Někdy se ozve i jeho hlas. To se stalo naposledy 1. ledna, kdy si Kuba připomněla 48. výročí Castrova nástupu k moci. Tentokrát se osmdesátiletý vůdce ve svém projevu soustředil na ujištění, že "stále sleduje hlavní události a zprávy" a že "s nejbližšími soudruhy si vyměňuje názory vždy, když jde o témata životní důležitosti".

Záhadou je, proč je všechno kolem Castrovy choroby zahaleno tajemstvím, které lze bez nadsázky nazvat státním. Faktem ovšem je, že se takto chová většina diktátorských režimů. Snad aby v momentu smrti vůdce nevypukl chaos, který by mohl vládnoucí vrstvu bez milosti smést. Stejně tajůplně umíral Stalin i Gottwald, jakož i mnohý diktátor v Latinské Americe. S tím souvisí i jiný možný důvod, proč samovládci neradi ukazují svou slabost. Spolu se samozvaným vůdcem končí i způsob jeho vlády. Lidé vidí, jak se kácí modla a nevěří následníkům a nohsledům.

V demokratických režimech to chodívá jinak. Vůdci na sebe berou povinnost informovat občany o svém zdravotním stavu, i když mnohdy nejsou tak zdraví, jak se před nimi ukazují. Je to výraz toho, že stát není řízen nějakou loutkou nebo dementním starcem, nýbrž člověkem, který ví, co dělá, i když s jeho činy nemusíme vždy souhlasit.

Proto nelze očekávat, že se dozvíme pravdu o Castrově zdravotním stavu a možná i o jeho smrti se dozvíme se zpožděním, i když dnes přece jen ve světě existují vyspělé techniky komunikace. Nejblíže pravdě jsou možná ti kubánští emigranti, kteří nepopírají, že jejich úvahy nejsou opřeny o věrohodné informace, ale že Castrův stav je očividně dlouhodobě velmi vážný. V posledních dnech hovoří dokonce o zánětu pobřišnice, což u osmdesátiletého pacienta po třech operacích může být letální.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .